Samozřejmě, je to jen tvoje rozhodnutí... plnohodnotný život si představuji jinak, než mít problémy a řešit je vypovídáním u psycholožky a dál si zoufat, ale každý má nárok na svoje rozhodnutí... a teď už vím, že je možné žít i líp, než se takhle kodrcat od chvilky klidu přes problémy a nervy k další relativní chvilce klidu... spousta žen u nás se trápí v nešťastném vztahu a utěšují se tím, že jsou všichni stejní a že když je to normální u sousedky, tak to taky musím vydržet... no a řešit to začnou až v okamžiku, kdy dostanou od života pořádnou facku nebo když se to začne dotýkat i dětí a začnou mít problémy děti... kromě toho, že si do dalšího života donesou vzor, jaký viděli u svých rodičů, tak je to může nadobro poznamenat... a nejsmutnější na tom všem je, že chlapi to vlastně dělají i proto, že jim to my, ženy, tolerujeme a snášíme to. Kdyby každá z nás při prvních podobných problémech takového chlapa poslala k šípku, tak by si to možná v dalších vztazích už nedovolil, protože by bylo jasné, že by brzo narazil a odporoučel se... jenže pořád ještě ty naše polovičky omlouváme, odpouštíme to, co bychom neměly a snažíme se je předělat tím, že předěláme sebe a chceme jim vyjít vstříc, aby se nemuseli rozčilovat a tak uhýbáme a uhýbáme... No přeji ti hlavně hodně štěstí a síly... oboje asi budeš moc potřebovat...
In reply to Šla jsem s tím do toho že by Gertička
Samozřejmě, je to jen tvoje rozhodnutí... plnohodnotný život si představuji jinak, než mít problémy a řešit je vypovídáním u psycholožky a dál si zoufat, ale každý má nárok na svoje rozhodnutí... a teď už vím, že je možné žít i líp, než se takhle kodrcat od chvilky klidu přes problémy a nervy k další relativní chvilce klidu... spousta žen u nás se trápí v nešťastném vztahu a utěšují se tím, že jsou všichni stejní a že když je to normální u sousedky, tak to taky musím vydržet... no a řešit to začnou až v okamžiku, kdy dostanou od života pořádnou facku nebo když se to začne dotýkat i dětí a začnou mít problémy děti... kromě toho, že si do dalšího života donesou vzor, jaký viděli u svých rodičů, tak je to může nadobro poznamenat... a nejsmutnější na tom všem je, že chlapi to vlastně dělají i proto, že jim to my, ženy, tolerujeme a snášíme to. Kdyby každá z nás při prvních podobných problémech takového chlapa poslala k šípku, tak by si to možná v dalších vztazích už nedovolil, protože by bylo jasné, že by brzo narazil a odporoučel se... jenže pořád ještě ty naše polovičky omlouváme, odpouštíme to, co bychom neměly a snažíme se je předělat tím, že předěláme sebe a chceme jim vyjít vstříc, aby se nemuseli rozčilovat a tak uhýbáme a uhýbáme...
No přeji ti hlavně hodně štěstí a síly... oboje asi budeš moc potřebovat...