Cesťák mi pojišťovna proplácí. Poprvé, když jsem si u dětské o něj zažádala, tak mi řekla, že na něj nemám nárok, volala jsem si na pojišťovnu, proč nemám na cesťák nárok a ta mi oznámila, že je to nesmysl. Šla jsem tedy zase k doktorce, dala ji telefon na pojišťovnu a chtěla po ní, aby si ověřila, že na cesťák nárok mám. Nakonec mi jej vypsala. K neuroložce bych s ničím nešla, vidíme ji jednou za tři měsíce. No v současné době mě strašně trápí, to jak se Mates plazí, je sice už docela rychlí,ale prostě zdravou dá dopředu, přitáhne se s pomocí nožiček a nemocnou přidá, sice ji dá před tu zdravou tak jak má, ale tím to končí. Taky ji má hodně ve vnitřní rotaci a z toho jsem strašně smutná. Někdy to dělá krásně jak má,ale většinou, když spěchá, tak tu ručku šidí. Ano, dá si krásně vše do pusinky, hlavně, když mu omezím zdravou ručku, kterou třeba pusinkuji, nebo jinak zaměstnám, ale mám pocit, že se nám teď už dlouho nic nezlepšilo. Chystám se taky na ten tejp a uvidím, co bude. Jinak jsem rozhodlá jet do Boskovic a žádat si tam konzultaci. Mám to sice hodinu jízdy tam, ale třeba by mě jednou týdně vzali, já tam strávila těch 6 hodin po procedurách a zase jela domů, prostě to musím pro Matýska udělat, jinak bych si to hrozně vyčítala. Mám to stížené tím, že mám ještě jedno dítě a manžel je doma jen o víkendu, ale prostě bych to absolvovala. Dnes jsem si dala Matýska na koberec, začala jsem cvičit na zemi polohu na boku, držela jsem mu nohy nohama a tím mi zůstaly volné ruce. Změna zabrala, Matýsek reagoval. Odcvičila jsem na koberci i záda a jednu stranu na kolínkách, pak jsem si uvědomila, že si může malej spálit čelíčko, tak jsem kolínka cvičila na rehab. stole a při koupání jsem si všimla, že máme to čelíčko fakt spálené, mám tak hrozný výčitky!!! A ano, ano, taky poslední dny brečím, ale třeba je to jen průlom a bude dobře, třeba ten jedenáctý měsíc je prostě na mozek nejen nám, ale i dětěem, ale zase se pokoří....Nechci přemýšlet nad tím, že budeme cvičit ještě třeba půl roku nebo tak, na to prostě nemyslím, jinak bych to nejsůíše neustála. No, tak jdu spát, v hlavě mi bude výřit kupa myšlenek, jak rozjet co nejvíce aktivit kolem Matýskovi ručky, to bude zase noc. No, ale jinak, je Mates tak kouzelný rošťák, že si říkám, že mu ta vojtovka snad i něco do života dala. Jo a ještě, dnes se mi konečně potvůrka sám posadil, samozdřejmě měl z toho taky radost, tak uspat jej byl boj, jkaždé položení na polštář následovalo hned posed a pořád dokola.Tak dobrou noc a zase si pisneme. Jinak, na tvém místě bych asi tápala po jiné rehabce, dokonce, nemůžeš zjistit tu na té matešské, cos byla tak spokojená? Třeba by si ráda přivydělala a jednou týdně bys chodila k ní? Vždyť přece víme jak to na mateřské chodí.....pa Karina
In reply to Jo, s těma penízkama je to by terezka23
Cesťák mi pojišťovna proplácí. Poprvé, když jsem si u dětské o něj zažádala, tak mi řekla, že na něj nemám nárok, volala jsem si na pojišťovnu, proč nemám na cesťák nárok a ta mi oznámila, že je to nesmysl. Šla jsem tedy zase k doktorce, dala ji telefon na pojišťovnu a chtěla po ní, aby si ověřila, že na cesťák nárok mám. Nakonec mi jej vypsala. K neuroložce bych s ničím nešla, vidíme ji jednou za tři měsíce. No v současné době mě strašně trápí, to jak se Mates plazí, je sice už docela rychlí,ale prostě zdravou dá dopředu, přitáhne se s pomocí nožiček a nemocnou přidá, sice ji dá před tu zdravou tak jak má, ale tím to končí. Taky ji má hodně ve vnitřní rotaci a z toho jsem strašně smutná. Někdy to dělá krásně jak má,ale většinou, když spěchá, tak tu ručku šidí. Ano, dá si krásně vše do pusinky, hlavně, když mu omezím zdravou ručku, kterou třeba pusinkuji, nebo jinak zaměstnám, ale mám pocit, že se nám teď už dlouho nic nezlepšilo. Chystám se taky na ten tejp a uvidím, co bude. Jinak jsem rozhodlá jet do Boskovic a žádat si tam konzultaci. Mám to sice hodinu jízdy tam, ale třeba by mě jednou týdně vzali, já tam strávila těch 6 hodin po procedurách a zase jela domů, prostě to musím pro Matýska udělat, jinak bych si to hrozně vyčítala. Mám to stížené tím, že mám ještě jedno dítě a manžel je doma jen o víkendu, ale prostě bych to absolvovala. Dnes jsem si dala Matýska na koberec, začala jsem cvičit na zemi polohu na boku, držela jsem mu nohy nohama a tím mi zůstaly volné ruce. Změna zabrala, Matýsek reagoval. Odcvičila jsem na koberci i záda a jednu stranu na kolínkách, pak jsem si uvědomila, že si může malej spálit čelíčko, tak jsem kolínka cvičila na rehab. stole a při koupání jsem si všimla, že máme to čelíčko fakt spálené, mám tak hrozný výčitky!!! A ano, ano, taky poslední dny brečím, ale třeba je to jen průlom a bude dobře, třeba ten jedenáctý měsíc je prostě na mozek nejen nám, ale i dětěem, ale zase se pokoří....Nechci přemýšlet nad tím, že budeme cvičit ještě třeba půl roku nebo tak, na to prostě nemyslím, jinak bych to nejsůíše neustála. No, tak jdu spát, v hlavě mi bude výřit kupa myšlenek, jak rozjet co nejvíce aktivit kolem Matýskovi ručky, to bude zase noc. No, ale jinak, je Mates tak kouzelný rošťák, že si říkám, že mu ta vojtovka snad i něco do života dala. Jo a ještě, dnes se mi konečně potvůrka sám posadil, samozdřejmě měl z toho taky radost, tak uspat jej byl boj, jkaždé položení na polštář následovalo hned posed a pořád dokola.Tak dobrou noc a zase si pisneme. Jinak, na tvém místě bych asi tápala po jiné rehabce, dokonce, nemůžeš zjistit tu na té matešské, cos byla tak spokojená? Třeba by si ráda přivydělala a jednou týdně bys chodila k ní? Vždyť přece víme jak to na mateřské chodí.....pa Karina