Milé maminky, Vaše příspěvky si už pročítám několik měsíců a jsou pro mě více než cenné. Mám skoro 10 měsíčného chlapečka, jmenuje se Jaroušek, a taky má bohužel následkem komplikovaného porodu parézu brachiálního plexu horního typu na levé ručičce.Po porodu mi vůbec nedošlo, co se stalo, byla jsem tenkrát strašně šťastná, že malého slyším plakat. Až mi na druhý den doktoři začali vysvětlovat, co mu je, hleděla jsem na ně nechápavě a nechtěla jsem jim věřit, pořád mluvili o cvičení a možné operaci. Celé šestinedělí jsem probrečela a celou dobu jsme nevěděli, co bude dál. Hledala jsem dostupné informace o tomto problému. Všude psali, že cvičení je velice důležité a že podle emg se určí, jak bude probíhat léčba. Na emg jsme poprvé byli v šesti týdnech malého. Vyšetření dopadlo velice dobře a taky že přetrhané nervíky dorostou, jen to nějakou dobu potrvá. Na posledním vyšetření u neuroložky malý žádné reflexy nevykazoval a to mu bylo 7 měsíců. Od narození do třech měsíců jsme vojtovali v Kopřivnici, pak jsme začali cvičit v Metylovicích. Pokroky byly do 1.půlroku úžasné. Malý se plazil, otáčel se na bříško i zpět pěkně z obou stran, oýbal loket. Nyní se vývoj ručičky zpomalil.I když Jaroušek pěkně střídavě leze po čtyřech, zvládá se i s menšími obtížemi o ručičku opřít, ručičku zvedne nad hlavu a spí ve svícnu, natahuje se po hračce, neumí rotovat předloktí a vázne celková rotace ručičky,drží ručičku lehce v pronaci, začali jsme proto chodit na tejpování a velice mě láká vyzkoušet elektroléčbu. Nyní půjdeme na kotrolu k neuroložce a zkusím ji to navrhnout, na rehabilitaci mi ji doporučujou. Tejp jsme měli zatím jen 3krát a malý začal věci uchopovat pěkně ze strany a ne z vrchu. Ale pořád to není to pravé ořechové. Tejpujeme supinátor a ramínko.Na tejpování jezdíme do dětského rehabilitačního stacionáře v Ostravě - Porubě. Na první pohled nejde na Jarouškovi poznat, že má nějaký problém s ručičkou, jsme šťastni, že jeho temperament a zvědavost ho nutí ručičku procvičovat a dalo by se říct, že ho ta ručička ho nijak v ničem neomezuje. Taky bez problému sedí, stojí, obchází nábytek. Cvičení je pro mě poslední dobou velký boj, udržet malého v těch pozicích a něco po něm chtít se pro mě stává už nadlidské. Nic jiného si nepřeju než skončit s Vojtováním, ale dokud vidím, že to malému pomáhá, nechci končit. Nyní začal u stimulace prsní zóny chytat mi ruce na hlavě, což je pro mě velký šok. Zkouším mu dávat nějaké věci na hlavu, třeba kostku a chcu, aby mi ji sundal tou špatnou ručičkou, zdravou držím, zvládá to, i když si pomáhá ramínkem. Ale věřím, že se to Vojtováním ještě zlepší. Taky bych chtěla do lázní, máme je doporučené až od jednoho roku, ale myslím si, že je to už pozdě. Na rehabce mi říkají, že Jaroušek bude mít ručičku minimálně postiženou, jenže která maminka by nechtěla slyšet, že chce mít své děťátko bez násleků?! Na druhou stranu, když na rehabce potkávám maminky s dětma, a ty děti se tváří, jako mouchy sežerte si mě, pak si říkám, že jsme měli štěstí. To už je opravdu jiné gusto. To už je život moc krutý. Maminky držme se a přeju hodně trpělivosti u vojtování a dalšího cvičení a těším se na Vaše další příspěvky. Terka
Milé maminky,
Vaše příspěvky si už pročítám několik měsíců a jsou pro mě více než cenné. Mám skoro 10 měsíčného chlapečka, jmenuje se Jaroušek, a taky má bohužel následkem komplikovaného porodu parézu brachiálního plexu horního typu na levé ručičce.Po porodu mi vůbec nedošlo, co se stalo, byla jsem tenkrát strašně šťastná, že malého slyším plakat. Až mi na druhý den doktoři začali vysvětlovat, co mu je, hleděla jsem na ně nechápavě a nechtěla jsem jim věřit, pořád mluvili o cvičení a možné operaci. Celé šestinedělí jsem probrečela a celou dobu jsme nevěděli, co bude dál. Hledala jsem dostupné informace o tomto problému. Všude psali, že cvičení je velice důležité a že podle emg se určí, jak bude probíhat léčba. Na emg jsme poprvé byli v šesti týdnech malého.
Vyšetření dopadlo velice dobře a taky že přetrhané nervíky dorostou, jen to nějakou dobu potrvá. Na posledním vyšetření u neuroložky malý žádné reflexy nevykazoval a to mu bylo 7 měsíců.
Od narození do třech měsíců jsme vojtovali v Kopřivnici, pak jsme začali cvičit v Metylovicích. Pokroky byly do 1.půlroku úžasné. Malý se plazil, otáčel se na bříško i zpět pěkně z obou stran, oýbal loket. Nyní se vývoj ručičky zpomalil.I když Jaroušek pěkně střídavě leze po čtyřech, zvládá se i s menšími obtížemi o ručičku opřít, ručičku zvedne nad hlavu a spí ve svícnu, natahuje se po hračce, neumí rotovat předloktí a vázne celková rotace ručičky,drží ručičku lehce v pronaci, začali jsme proto chodit na tejpování a velice mě láká vyzkoušet elektroléčbu. Nyní půjdeme na kotrolu k neuroložce a zkusím ji to navrhnout, na rehabilitaci mi ji doporučujou. Tejp jsme měli zatím jen 3krát a malý začal věci uchopovat pěkně ze strany a ne z vrchu. Ale pořád to není to pravé ořechové. Tejpujeme supinátor a ramínko.Na tejpování jezdíme do dětského rehabilitačního stacionáře v Ostravě - Porubě.
Na první pohled nejde na Jarouškovi poznat, že má nějaký problém s ručičkou, jsme šťastni, že jeho temperament a zvědavost ho nutí ručičku procvičovat a dalo by se říct, že ho ta ručička ho nijak v ničem neomezuje. Taky bez problému sedí, stojí, obchází nábytek. Cvičení je pro mě poslední dobou velký boj, udržet malého v těch pozicích a něco po něm chtít se pro mě stává už nadlidské. Nic jiného si nepřeju než skončit s Vojtováním, ale dokud vidím, že to malému pomáhá, nechci končit. Nyní začal u stimulace prsní zóny chytat mi ruce na hlavě, což je pro mě velký šok. Zkouším mu dávat nějaké věci na hlavu, třeba kostku a chcu, aby mi ji sundal tou špatnou ručičkou, zdravou držím, zvládá to, i když si pomáhá ramínkem. Ale věřím, že se to Vojtováním ještě zlepší. Taky bych chtěla do lázní, máme je doporučené až od jednoho roku, ale myslím si, že je to už pozdě. Na rehabce mi říkají, že Jaroušek bude mít ručičku minimálně postiženou, jenže která maminka by nechtěla slyšet, že chce mít své děťátko bez násleků?! Na druhou stranu, když na rehabce potkávám maminky s dětma, a ty děti se tváří, jako mouchy sežerte si mě, pak si říkám, že jsme měli štěstí. To už je opravdu jiné gusto. To už je život moc krutý.
Maminky držme se a přeju hodně trpělivosti u vojtování a dalšího cvičení a těším se na Vaše další příspěvky. Terka