Karin- fakt krásné jméno. Já to měla s tím osudem podobné. Poprvé v životě jsem chtěla skutečně vědomě otěhotnět- u Lukáše se to stalo, ani jsem nevěděla jak, ale byla jsem šťastná, to jo. Jen teď jsme prostě na mimi pracovali a já byla těhu ještě rok před narozením Honzíka a mimi se přestalo vyvíjet, což mě absolutně zaskočilo!! To jsem opravdu nečekala..Nemohla jsem se s tím smířit. Ale naštěstí jsem za 4 měsíce po revizi byla zase těhu a honzík pěkně narostl :s: A to, když mi řekli v porodnici, že má ručičku ochrnutou mě zase zaskočilo úplně nepřipravenou..Myslela jsem, že tím těžkým příchodem na svět má vše špatné Honzík za sebou..Ale naopak! Začal mu boj hned na začátku života a asi to má opravdu v osudu, že to nebude mít lehké..A já, že nebudu mít jen tak pohodovou mateřskou, jak byla ta první..I s tím, že se Honzík nechtěl nechat uspávat v náručí, že se odstavil sám v 9 měsících..Nic z toho jsem nečekala! Počítala jsem, že to bude jako u Lukáše a život mě pěkně dal za vyučenou. Asi jsem to potřebovala. Stále vidím tu dr u porodu, jak mi do podbřišku vrazila zaťatou pěst a Honzík se díky tomu pohnul a dostal ven, ale VÍM, že právě tohle mu to poranění způsobilo. Mám to před očima a nikdy to nepřestanu vidět! A nevím, zda být vděčná, že to udělala nebo naštvaná..Ale asi spíš vděčná..Možná by tomu ale měli spíš předcházet..
In reply to Moje jméno je přesně by strazkova
Karin- fakt krásné jméno. Já to měla s tím osudem podobné. Poprvé v životě jsem chtěla skutečně vědomě otěhotnět- u Lukáše se to stalo, ani jsem nevěděla jak, ale byla jsem šťastná, to jo. Jen teď jsme prostě na mimi pracovali a já byla těhu ještě rok před narozením Honzíka a mimi se přestalo vyvíjet, což mě absolutně zaskočilo!! To jsem opravdu nečekala..Nemohla jsem se s tím smířit. Ale naštěstí jsem za 4 měsíce po revizi byla zase těhu a honzík pěkně narostl :s: A to, když mi řekli v porodnici, že má ručičku ochrnutou mě zase zaskočilo úplně nepřipravenou..Myslela jsem, že tím těžkým příchodem na svět má vše špatné Honzík za sebou..Ale naopak! Začal mu boj hned na začátku života a asi to má opravdu v osudu, že to nebude mít lehké..A já, že nebudu mít jen tak pohodovou mateřskou, jak byla ta první..I s tím, že se Honzík nechtěl nechat uspávat v náručí, že se odstavil sám v 9 měsících..Nic z toho jsem nečekala! Počítala jsem, že to bude jako u Lukáše a život mě pěkně dal za vyučenou. Asi jsem to potřebovala. Stále vidím tu dr u porodu, jak mi do podbřišku vrazila zaťatou pěst a Honzík se díky tomu pohnul a dostal ven, ale VÍM, že právě tohle mu to poranění způsobilo. Mám to před očima a nikdy to nepřestanu vidět! A nevím, zda být vděčná, že to udělala nebo naštvaná..Ale asi spíš vděčná..Možná by tomu ale měli spíš předcházet..