Ahoj, to znám minulou sobotu jsem doma brečela, že Vojtíšek nic nedělá, že ruku pořát vytáčí (nám, ale obráceně spíš ven než dovnitř) a v pondělí se vše změnilo udělal ohromný skok z ničeho nic. Takže nám to zase dodalo další síly. Vím je to psychicky hrozně náročný, ale zase pak ta odměna když se to posune. Třeba, když jsi na cvičení viděla ten loket, to jsi musela být tak šťastná a určitě ti to dalo energii do dalšího cvičení.
Chtěla jsem se zeptat jaké děláte cviky a co Vám na nich pořád mění, my děláme pořád v podstatě to stejný. Občas to na rehábce obmění, ale já mám pořád dělat to samí. Na zádech držím vytaženou hlavu v rovině s pupíkem a mačkám bod za uchem a druhou rukou mačkám mezi žebry nebo držím tu nemocnou ručičku u těla a mačkám na předloktí to se potom opírá do lokte. Když mačkám mezi žebry tak s ní mává, vytahuje jí nad hlavu a nad podložku a rotuje s ní. Cvičím vždy na obě strany. Na břiše mu držím hlavičku na čele mačkám mu teda při tom docela i nos, ale nedá se svítit, ručičku u sebe mám u těla a na té od těla tlačím bod v lokti, na noze u těla tlačím bod na patě. Takhle cvičím 2x nemocnou a jednou zdravou. Když držím zdravou nechám ho tu nemocnou vytahovat nahoru, už to docela zvládne a nahoře ji občas pokrčuje. Cvičím vždy tak 2-3 min (záleží na tom jak se snaží) každý cvik. Takže na jedno cvičení trvá cca 15 min čistého cvičení, jinak nám to trvá asi půl hodinky s uklidňováním a oblíkáním. Jo na rehabilitaci ještě cvičí na boku, ale to prý doma nemusím dělat stačí, když ho na ten bok budu pokládat. Tendle cvik je ale zrovna nejlepší. Vojta u něj vůbec neřve a přitom ho krásně cvičí. Na zádech řve jak bejk a na břichu je to o trochu lepší, tam spíš nadává.
Jo a s tím plaváním. Chodíme jednou týdně vypadne nám sice jedno cvičení, ale je po tom úplně úžasný. Někdy nám ani nevypadne, když se nám všechno povede pořádně naplánovat. Chci mu taky dopřát něco pro potěšení a né pořád ten dryl. Někdy si připadám spíš jak trenér, který trénuje na olympiádu. A mám výčitky, když ho kvůli cvíču budím, ale bohužel se nedá nic dělat. Na rehabilitaci to vědí a nic nenamítaly. Ptala jsem se jestli můžem chodit a rehábka říkala, proč by jste nechodily. Plavání také vede rehabilitační sestra takže jsem víc v klidu.
A to s tím půl rokem to je asi jediný co nám zatím doktoři a rehábka řekly stejně. Do půl roku je největší šance vše upravit.
Mějte se moc krásně a užívejte sluníčka Dáša a Vojtíšek
In reply to Ahojky, polsledních pár by petralinda
Ahoj, to znám minulou sobotu jsem doma brečela, že Vojtíšek nic nedělá, že ruku pořát vytáčí (nám, ale obráceně spíš ven než dovnitř) a v pondělí se vše změnilo udělal ohromný skok z ničeho nic. Takže nám to zase dodalo další síly. Vím je to psychicky hrozně náročný, ale zase pak ta odměna když se to posune. Třeba, když jsi na cvičení viděla ten loket, to jsi musela být tak šťastná a určitě ti to dalo energii do dalšího cvičení.
Chtěla jsem se zeptat jaké děláte cviky a co Vám na nich pořád mění, my děláme pořád v podstatě to stejný. Občas to na rehábce obmění, ale já mám pořád dělat to samí. Na zádech držím vytaženou hlavu v rovině s pupíkem a mačkám bod za uchem a druhou rukou mačkám mezi žebry nebo držím tu nemocnou ručičku u těla a mačkám na předloktí to se potom opírá do lokte. Když mačkám mezi žebry tak s ní mává, vytahuje jí nad hlavu a nad podložku a rotuje s ní. Cvičím vždy na obě strany. Na břiše mu držím hlavičku na čele mačkám mu teda při tom docela i nos, ale nedá se svítit, ručičku u sebe mám u těla a na té od těla tlačím bod v lokti, na noze u těla tlačím bod na patě. Takhle cvičím 2x nemocnou a jednou zdravou. Když držím zdravou nechám ho tu nemocnou vytahovat nahoru, už to docela zvládne a nahoře ji občas pokrčuje. Cvičím vždy tak 2-3 min (záleží na tom jak se snaží) každý cvik. Takže na jedno cvičení trvá cca 15 min čistého cvičení, jinak nám to trvá asi půl hodinky s uklidňováním a oblíkáním. Jo na rehabilitaci ještě cvičí na boku, ale to prý doma nemusím dělat stačí, když ho na ten bok budu pokládat. Tendle cvik je ale zrovna nejlepší. Vojta u něj vůbec neřve a přitom ho krásně cvičí. Na zádech řve jak bejk a na břichu je to o trochu lepší, tam spíš nadává.
Jo a s tím plaváním. Chodíme jednou týdně vypadne nám sice jedno cvičení, ale je po tom úplně úžasný. Někdy nám ani nevypadne, když se nám všechno povede pořádně naplánovat. Chci mu taky dopřát něco pro potěšení a né pořád ten dryl. Někdy si připadám spíš jak trenér, který trénuje na olympiádu. A mám výčitky, když ho kvůli cvíču budím, ale bohužel se nedá nic dělat. Na rehabilitaci to vědí a nic nenamítaly. Ptala jsem se jestli můžem chodit a rehábka říkala, proč by jste nechodily. Plavání také vede rehabilitační sestra takže jsem víc v klidu.
A to s tím půl rokem to je asi jediný co nám zatím doktoři a rehábka řekly stejně. Do půl roku je největší šance vše upravit.
Mějte se moc krásně a užívejte sluníčka
Dáša a Vojtíšek