Určitě budeš mít doma dva milovaný chlapy a budeš jedinečná máma :) Taky jsem si neuvědomovala všechno okolo těhotenství, možná i proto, že jsem neznala nevolnosti, bolesti, chutě ani nic jiného, co k tomu většinou patří. Ale taky jsem byla fascinovaná tím, jak roste, co všechno se mu vyvíjí, pak když kopal a boulil se ve mě tak jsem vždycky typovala co na mě zrovna vystrkuje.... Hrozně ráda na to vzpomínám, ale ani mi to nechybí. Jsem šťastná, že máme naše vytoužené miminko, které je mimochodem to nejúžasnější na světě :s: Taky budeš mít takové :) Nejúžasnější a nejkrásnější :) A ještě k tomu porodu - taky jsem jednou měla slabou chvilku, kdy jsem potřebovala od manžela přesvědčit, že mě nezavrhne, když bych vyměkla a nechala si píchnout epidurál. Ale pak to ani nebylo třeba. Měla jsem tam svoje zlato, který mi pomáhalo jak se dalo, dokonce pomáhal ve finále při tlačení, dýchal se mnou 3 hodiny jako pes a na konci mě skoro nosil, když PA řekla, abych chodila, ale síly už nebyly. Tak jsem alespoň šoupala nohama a manžel zajistil pohyb vpřed :s: Prcek s námi nespí. Od začátku jsem se bála, abychom si na to nezvykli my ani on, tak jsem ho drilovala od malinka na postýlku. Ale zato teď sklízím ovoce a nemáme se spaním žádný problém. Určitě to slyšíš ze všech stran, ale opravdu buď v klidu, mrňousek to vycítí. A i kdyby náhodou odběr plodovky musel být, dopadne určitě dobře. Medicína jde vpřed a rizika se pořád zmenšují. Jak přejde 20. tt, začne to rychleji utíkat. Pak se ani nestačíš otočit a tvůj chlapeček (nebo holčička ;) ) bude spokojeně spinkat u tebe v náruči :) A pak nastane další, nejkrásnější období života. Všichni mi říkali, že po porodu teprve poznám, jaký je to záhul. Ale ono to tak není. Je to to nejkrásnější co jsem zažila, jsou i starosti a strach o prcka, ale i to k tomu patří.
In reply to o hormonech mi povidej by Maceška
Určitě budeš mít doma dva milovaný chlapy a budeš jedinečná máma :)
Taky jsem si neuvědomovala všechno okolo těhotenství, možná i proto, že jsem neznala nevolnosti, bolesti, chutě ani nic jiného, co k tomu většinou patří. Ale taky jsem byla fascinovaná tím, jak roste, co všechno se mu vyvíjí, pak když kopal a boulil se ve mě tak jsem vždycky typovala co na mě zrovna vystrkuje.... Hrozně ráda na to vzpomínám, ale ani mi to nechybí. Jsem šťastná, že máme naše vytoužené miminko, které je mimochodem to nejúžasnější na světě :s: Taky budeš mít takové :) Nejúžasnější a nejkrásnější :)
A ještě k tomu porodu - taky jsem jednou měla slabou chvilku, kdy jsem potřebovala od manžela přesvědčit, že mě nezavrhne, když bych vyměkla a nechala si píchnout epidurál. Ale pak to ani nebylo třeba. Měla jsem tam svoje zlato, který mi pomáhalo jak se dalo, dokonce pomáhal ve finále při tlačení, dýchal se mnou 3 hodiny jako pes a na konci mě skoro nosil, když PA řekla, abych chodila, ale síly už nebyly. Tak jsem alespoň šoupala nohama a manžel zajistil pohyb vpřed :s:
Prcek s námi nespí. Od začátku jsem se bála, abychom si na to nezvykli my ani on, tak jsem ho drilovala od malinka na postýlku. Ale zato teď sklízím ovoce a nemáme se spaním žádný problém.
Určitě to slyšíš ze všech stran, ale opravdu buď v klidu, mrňousek to vycítí. A i kdyby náhodou odběr plodovky musel být, dopadne určitě dobře. Medicína jde vpřed a rizika se pořád zmenšují.
Jak přejde 20. tt, začne to rychleji utíkat. Pak se ani nestačíš otočit a tvůj chlapeček (nebo holčička ;) ) bude spokojeně spinkat u tebe v náruči :) A pak nastane další, nejkrásnější období života. Všichni mi říkali, že po porodu teprve poznám, jaký je to záhul. Ale ono to tak není. Je to to nejkrásnější co jsem zažila, jsou i starosti a strach o prcka, ale i to k tomu patří.