- já vím, každý dítě je jiný a to co popisuješ, je přitažený za vlasy. Ale kdo z nás může říct, co se v dětech odehrává (tedy pokud to nezažil), když spolu rodiče nejsou. Kamarádka se nedavno rozváděla, a dceři (chodí do 3 třídy) povolila víc uzdu, protože jí jí bylo líto. Nevím jak hodně jí povolila, ale když jí o Vánocích řekla, aby si uklida bundu, dcerka jí řekla, ať si políbí pr.... Tak jí vytla facku. Dcerka jí začala vyčítat a vydírat jí, že jí nemá ráda, a že chce, aby se odstěhovala k tátovi, který o ní zájem jeví minimálně. Tak jí řekla, ať si klidně sbalí věci a jde k tatínkovi (bude se podruhé ženit), když myslí, že to tam bude lepší. ....ale pokud bude u ní, bude jí poslouchat. Darinka nad tím asi chvilinku přemýšlela, ale nakonec zase poslouchá a žádný přesun k otci se nekonal. Těžko soudit. Raději snad nesoudit vůbec - když je to síla..., protože nikdy nevíme, s čím se budeme potýkat my. Jednou jsem četla, že lidem jsou nastavována "jakási zrcala chování lidí", kteří se chovají jinak než my sami, abychom se naučili je chápat. Pokud se to nenaučíme, budeme takovým lidem a jejich vzorcům chování vystavování stále dokola. Ať už v tomhle životě, nebo budoucím. A samozřejmě se to tahne i z minulých... Ale to jsem zabrousila někam jinam. Jen chci říct, že někdy si člověk s nějkým nesedne třeba v kolektivu a musí s ním vycházet, byť mu leze na nervy. A když se zamyslím nad tou výše uvedenou teorií něco je, musím jí dát za pravdu. To jsem zase chytrá :) Pardón:)
In reply to Já to zase tak neodsuzuju, by Pindruše3
Marta
- já vím, každý dítě je jiný a to co popisuješ, je přitažený za vlasy. Ale kdo z nás může říct, co se v dětech odehrává
(tedy pokud to nezažil), když spolu rodiče nejsou. Kamarádka se nedavno rozváděla, a dceři (chodí do 3 třídy) povolila víc uzdu, protože jí jí bylo líto. Nevím jak hodně jí povolila, ale když jí o Vánocích řekla, aby si uklida bundu,
dcerka jí řekla, ať si políbí pr....
Tak jí vytla facku. Dcerka jí začala vyčítat a vydírat jí, že jí nemá ráda, a že chce, aby se odstěhovala k tátovi, který
o ní zájem jeví minimálně. Tak jí řekla, ať si klidně sbalí věci a jde k tatínkovi (bude se podruhé ženit), když myslí, že to tam bude lepší. ....ale pokud bude u ní, bude jí poslouchat.
Darinka nad tím asi chvilinku přemýšlela, ale nakonec zase poslouchá a žádný přesun k otci se nekonal.
Těžko soudit. Raději snad nesoudit vůbec - když je to síla..., protože nikdy nevíme, s čím se budeme potýkat my.
Jednou jsem četla, že lidem jsou nastavována "jakási zrcala chování lidí", kteří se chovají jinak než my sami, abychom se naučili je chápat. Pokud se to nenaučíme, budeme takovým lidem a jejich vzorcům chování vystavování stále dokola. Ať už v tomhle životě, nebo budoucím. A samozřejmě se to tahne i z minulých...
Ale to jsem zabrousila někam jinam. Jen chci říct, že někdy si člověk s nějkým nesedne třeba v kolektivu a musí s ním vycházet, byť mu leze na nervy. A když se zamyslím nad tou výše uvedenou teorií něco je, musím jí dát za
pravdu.
To jsem zase chytrá :)
Pardón:)