Tak vás tu zase všechny zdravím a musím se vám vypovídat. Zase se cítím dnes utrápeně. Ti kdo tu sledují mé příspěvky, tak ví, že jsem u rodičů, protože jsem se doma sesypala, už je mi o mnoho lépe a s malým si to dost uživám, ale teď k tomu co mě trápí. Petr mívá co 14 dní na víkend dceru. Teď co jsem nebyla doma tak jí měl tři týdny za sebou a to jsem mu to ještě sama radila, že když tam nejsem ať zavolá bývalce a domluví se aby mu jí půjčila. Takže teď byli třikrát za sebou spolu, na tento víkend to vycházelo tak že jí má zase oficiálně mít podle plánu, takže už čtvrtý týden za sebou. Jenže se chtěl stavit za námi protože jsme se taky nějaké tři týdny neviděli, už ani nevím jak je to dlouho, tak navrhl, že pojede na chatu k tátovi (ta je kousek od mých rodičů) a odtud se staví za mnou. Jenže začal vymýšlet že dceru vezme sebou, což jsem řekla že ne, páč už mám fakt averzi vzhledem k tomu co mi všechno prováděli (vlastně to byla Petrova zásluha víc než její, jí musí člověk jen uřídit, což on nedělal), tak se začal vykrucovat, že ji tam přece nemůže nechat dědečkovi a stavit se za mnou, protože jí má mít on a nenechá jí přeci bez něj. Tak jsem se naštvala a řekla mu že nechápu v čem je problém, že jí měl tři týdny za sebou a že je dost velká aby to ty dvě hodinky bez něj zvládla. Tak nakonec že jo, ale pak mi volal, že mu volal otec aby mu pohlídal dceru - přítelovu sestru, která má 8let. :) Takže z toho vyplývá, že na tu chatu nepojede a tak se neuvidíme. Samo že to odkýval. Nechápu to, dceru měl už třikrát za sebou a malého neviděl nevím jak dlouho a místo toho aby se domluvil s bývalkou, že teda tento víkend si jí nevezme protože pojede za námi, tak nic. Mohl tam nechat i ségru, protože si děti navzájem pohlídat můžou. Nebo mohl říct otci, že se mu to teď nehodí. Doma mi naši řekli, že to takto je divné, že mu já odpírám malého a že by jsme se měli vidět, že Petr tak dlouho přece nemůže být bez malého. Tak dopr... ted jsem ta nejhorší já, proč jsem asi odjela k našim? protože mě za ten rok totálně zrujnoval, až jsem se psychicky sesypala, já debil jsem mu celou dobu vycházela vstříc s jeho dcerou a pěkně mě to sralo, protože můj názor a já jsem mu byla ukradená. Takže mě dotlačil k tomu že s jeho dcerou prostě trávit čas nechci, páč mě to dost stresuje a já jsem nakonec ta nejhorší co mu odepírá syna??? chce se mi z toho brečet, samo jsem se z toho zase sesypala. Prý mu mám ustoupit a tu dceru tolerovat, ale já to dělala celou dobu, tak kdy si má sakra uvědomit, že je něco špatně, když zase já ustoupím... je mi mizerně. :( Když chce vidět malého tak si to tak má zařídit, já ustupovala tak dlouho až mě to zničilo... mám se nechat ničit dál???? já vůbec nevím co dělat?
Tak vás tu zase všechny zdravím a musím se vám vypovídat. Zase se cítím dnes utrápeně. Ti kdo tu sledují mé příspěvky, tak ví, že jsem u rodičů, protože jsem se doma sesypala, už je mi o mnoho lépe a s malým si to dost uživám, ale teď k tomu co mě trápí.
Petr mívá co 14 dní na víkend dceru. Teď co jsem nebyla doma tak jí měl tři týdny za sebou a to jsem mu to ještě sama radila, že když tam nejsem ať zavolá bývalce a domluví se aby mu jí půjčila. Takže teď byli třikrát za sebou spolu, na tento víkend to vycházelo tak že jí má zase oficiálně mít podle plánu, takže už čtvrtý týden za sebou. Jenže se chtěl stavit za námi protože jsme se taky nějaké tři týdny neviděli, už ani nevím jak je to dlouho, tak navrhl, že pojede na chatu k tátovi (ta je kousek od mých rodičů) a odtud se staví za mnou. Jenže začal vymýšlet že dceru vezme sebou, což jsem řekla že ne, páč už mám fakt averzi vzhledem k tomu co mi všechno prováděli (vlastně to byla Petrova zásluha víc než její, jí musí člověk jen uřídit, což on nedělal), tak se začal vykrucovat, že ji tam přece nemůže nechat dědečkovi a stavit se za mnou, protože jí má mít on a nenechá jí přeci bez něj. Tak jsem se naštvala a řekla mu že nechápu v čem je problém, že jí měl tři týdny za sebou a že je dost velká aby to ty dvě hodinky bez něj zvládla. Tak nakonec že jo, ale pak mi volal, že mu volal otec aby mu pohlídal dceru - přítelovu sestru, která má 8let. :)
Takže z toho vyplývá, že na tu chatu nepojede a tak se neuvidíme. Samo že to odkýval. Nechápu to, dceru měl už třikrát za sebou a malého neviděl nevím jak dlouho a místo toho aby se domluvil s bývalkou, že teda tento víkend si jí nevezme protože pojede za námi, tak nic. Mohl tam nechat i ségru, protože si děti navzájem pohlídat můžou. Nebo mohl říct otci, že se mu to teď nehodí.
Doma mi naši řekli, že to takto je divné, že mu já odpírám malého a že by jsme se měli vidět, že Petr tak dlouho přece nemůže být bez malého. Tak dopr... ted jsem ta nejhorší já, proč jsem asi odjela k našim? protože mě za ten rok totálně zrujnoval, až jsem se psychicky sesypala, já debil jsem mu celou dobu vycházela vstříc s jeho dcerou a pěkně mě to sralo, protože můj názor a já jsem mu byla ukradená. Takže mě dotlačil k tomu že s jeho dcerou prostě trávit čas nechci, páč mě to dost stresuje a já jsem nakonec ta nejhorší co mu odepírá syna??? chce se mi z toho brečet, samo jsem se z toho zase sesypala. Prý mu mám ustoupit a tu dceru tolerovat, ale já to dělala celou dobu, tak kdy si má sakra uvědomit, že je něco špatně, když zase já ustoupím... je mi mizerně. :(
Když chce vidět malého tak si to tak má zařídit, já ustupovala tak dlouho až mě to zničilo... mám se nechat ničit dál???? já vůbec nevím co dělat?