Ahojky Peti, byla jsem teď týden v nemocnici, neboť mám CS 5 a zkracuje se mi čím dál víc děložní hrdlo, tvrdlo mě šíleně bříško a tak dr. neváhal a poslal mě do nemocnice. V ordinaci jsem slzy zadržela, ale jakmile jsem sedla za volant tak to na mě dopadlo a rozbrečela jsem se. Ani mi nevadilo, že jdu do nemocnice, ale měla jsem strach o ET. Manžel mě podržel a týden utekl jako voda. První den mi na ozvách vyšly dvě subkontrakce, ale po kapačkách a klidu se to urovnalo. Z nemocnice mě pustili včera, ale musím říct že jsem se tam opravdu cítila bezpečně. Jakmile se mi něco nezdálo, tak jsem se hned ptala. Vím, že je těžké opustit rodinu na nějakou dobu, ale buď si jistá že doma takový klid jako v nemocnici nemáš. Buď silná a pokud tě tam nechají, tak to přežij a říkej si, že je to pro zdraví miminka i tebe. Drž se a dej vědět jak budeš moct.
In reply to Ahojky holky, by happy.p
Ahojky Peti, byla jsem teď týden v nemocnici, neboť mám CS 5 a zkracuje se mi čím dál víc děložní hrdlo, tvrdlo mě šíleně bříško a tak dr. neváhal a poslal mě do nemocnice. V ordinaci jsem slzy zadržela, ale jakmile jsem sedla za volant tak to na mě dopadlo a rozbrečela jsem se. Ani mi nevadilo, že jdu do nemocnice, ale měla jsem strach o ET. Manžel mě podržel a týden utekl jako voda. První den mi na ozvách vyšly dvě subkontrakce, ale po kapačkách a klidu se to urovnalo. Z nemocnice mě pustili včera, ale musím říct že jsem se tam opravdu cítila bezpečně. Jakmile se mi něco nezdálo, tak jsem se hned ptala. Vím, že je těžké opustit rodinu na nějakou dobu, ale buď si jistá že doma takový klid jako v nemocnici nemáš. Buď silná a pokud tě tam nechají, tak to přežij a říkej si, že je to pro zdraví miminka i tebe. Drž se a dej vědět jak budeš moct.