Přidat komentář

Děkuji za uvítání! :)
Těď jsem se ale zastyděla, když jsem se dočetla, že se snažíte tak dlouho. My se snažíme půl roku, ale i tak my to příjde jako nekonečná doba. Závisí na tom strašně hodně věcí.
Přítel bydlí asi 600 km ode mne a vídáme se většinou o víkendech (někdy když to jde i častěji) a já se za ním v létě budu stěhovat. Mám 10 letého syna a ten tam bude nastupovat do školy a tak bych mu samozřejmě chtěla být nablízku, protože ten přestup bude pro něj těžký. :\/:
Taky mám dobrou práci o kterou nechci přijít a tak bych raději šla na mateřskou.
Ale teď to vypadá, že miminko chci ze zištných důvodů, ale není to tak. Moc si ho oba přejeme. Taky to všechno probíráme. Přítel mě uklidňuje, ale vím, že sám si taky moc přeje, aby to vyšlo a na miminko se moc těší.
Myslím, že v tom hraje moc velkou roli psychika, mám v hlavě hlavně to stěhování a práci a plno jiných mindráků a tak se asi nedokážu pořádně uvolnit a být v pohodě.
Jsem ráda, že jsem se rozhodla se zaregistrovat a že si o tom můžu s někým povídat.
Chodím tu už dlouho a četla různé bolístky.
Snad se nám to taky někdy povede a přejdeme to jiné škatulky tady ;) Co myslíš?
Budeme si držet palečky.