Moje tchýně je taky fajn. Ale taky nemám ráda, když jsme u nich, nebo oni u nás a já jenom poslouchám JEJICH IVANKA, jejich, jejich, jejich, nebo tohle má po nás, tohle má po nás, tamto taky.. atd, atd.. Ale když uličnice něco vyvede, tak je to hned z mojí strany.. Diskuze o tchýních je na jedno velké nové fórum. I kdybychom měly všechny zlaté tchýně, čas od času máme právo, aby nám na nich něco vadilo, od toho jsou to přece tchýně,ne? Jim na nás taky vadí spoooooouuusta věcí...:) A taky má každá z nás právo na splín.. OD tohohle jsou tyto stránky, aby v nich člověk alespoň trochu porozumění, protože každá z nás si občas připadne opuštěná, nebo že něco nezvládá apod.. Mně se taky nikdo neptal, jestli chci po porodu s něčím pomoct, nebo jeslti nemá dojet a pár dní tady zůstat. Už jsem si i několikrát vyslechla, že jsem se vetřela do rodiny atd atd.. Taky mi vadí, že když můj muž synátora napomene u babičky, tak babička mého muže hned zprahne a říká mu, aby nebyl na syna takový a že synáček všechno může, že to nevadí a bla bla bla.. Problém tohohle tkví v tom, že malý ztrácí úctu ke svému otci. Je si jistý, že když u babičky něco provede, tak se mi nic nestane, protože ho chrání babička.To mě taky pěkně rozčiluje.. Tchýně by si měly uvědomit, že jejich děti mají svoje vlastní rodiny a nechat prostor, aby děti dělali na svých dětech svoje chyby a pak je sami napravovali. Vysvětli mi, Vodňanko, proč se tchýně snaží napravit své chyby na svých vnoučatech a dospělích dětech. Uvědomovat si to a snažit se to napravovat měli přece tehdy, tka jak radíš, ne? Já nemůžu říct na mou tchýni ani zbla, děckám pořád něco kupuje, nám taky pořád něco strká, občas mě urazí, ale to samé můžu udělat já- nechtěně ji něčím urazit apod.. (nejpotupněji jsem se cítila, když mého drahého poslala koupit rodičům vánoční dárky, přesně jsem mu napsala, co kde sežene a on se vrátil bez nich a ještě navíc mi tvrdil, že se s maminkou domluví, co chtějí.. No prostě jeli jsme k nim o vánoccích naprázdno a na nás u nich čekaly dárky. Nejhorší bylo, že já jsem za to slízla jízlivé poznámky, ne můj muž, který za to mohl... ) Tak nevím, co je na světě těžší., jestli být tchýně a nebo být snacha... :)
In reply to Já jsem to pochopila, by ivca.konik
Moje tchýně je taky fajn. Ale taky nemám ráda, když jsme u nich, nebo oni u nás a já jenom poslouchám JEJICH IVANKA, jejich, jejich, jejich, nebo tohle má po nás, tohle má po nás, tamto taky.. atd, atd.. Ale když uličnice něco vyvede, tak je to hned z mojí strany.. Diskuze o tchýních je na jedno velké nové fórum. I kdybychom měly všechny zlaté tchýně, čas od času máme právo, aby nám na nich něco vadilo, od toho jsou to přece tchýně,ne? Jim na nás taky vadí spoooooouuusta věcí...:) A taky má každá z nás právo na splín.. OD tohohle jsou tyto stránky, aby v nich člověk alespoň trochu porozumění, protože každá z nás si občas připadne opuštěná, nebo že něco nezvládá apod.. Mně se taky nikdo neptal, jestli chci po porodu s něčím pomoct, nebo jeslti nemá dojet a pár dní tady zůstat. Už jsem si i několikrát vyslechla, že jsem se vetřela do rodiny atd atd.. Taky mi vadí, že když můj muž synátora napomene u babičky, tak babička mého muže hned zprahne a říká mu, aby nebyl na syna takový a že synáček všechno může, že to nevadí a bla bla bla.. Problém tohohle tkví v tom, že malý ztrácí úctu ke svému otci. Je si jistý, že když u babičky něco provede, tak se mi nic nestane, protože ho chrání babička.To mě taky pěkně rozčiluje.. Tchýně by si měly uvědomit, že jejich děti mají svoje vlastní rodiny a nechat prostor, aby děti dělali na svých dětech svoje chyby a pak je sami napravovali. Vysvětli mi, Vodňanko, proč se tchýně snaží napravit své chyby na svých vnoučatech a dospělích dětech. Uvědomovat si to a snažit se to napravovat měli přece tehdy, tka jak radíš, ne?
Já nemůžu říct na mou tchýni ani zbla, děckám pořád něco kupuje, nám taky pořád něco strká, občas mě urazí, ale to samé můžu udělat já- nechtěně ji něčím urazit apod.. (nejpotupněji jsem se cítila, když mého drahého poslala koupit rodičům vánoční dárky, přesně jsem mu napsala, co kde sežene a on se vrátil bez nich a ještě navíc mi tvrdil, že se s maminkou domluví, co chtějí.. No prostě jeli jsme k nim o vánoccích naprázdno a na nás u nich čekaly dárky. Nejhorší bylo, že já jsem za to slízla jízlivé poznámky, ne můj muž, který za to mohl... ) Tak nevím, co je na světě těžší., jestli být tchýně a nebo být snacha... :)