Ahojky, taky jsem se rozhodla, že můj porod tady vůbec rozmazávat nebudu. Ikdyž u mě to nebyl až tak bolestivý zážitek, jako ten psychický. TeĎ říkám, že Domísek zůstane jedináček a basta ( jsem 3 týdny po akutním císaři). Taky to beru jako zázrak, že ze mě vzešel človíček, i to bříško bylo super, ale zároveň to bylo 9 měsíců strachu, furt dr. strašili, nejdříve hrozící potrat, pak začaly další problémy, pak hrozící předčasný porod,6 týdnů hospitalizace a nakonec akutní císař, kdy jsme měli oba na mále. Pro mě to byla obrovský psychický šok a trápení, že už prostě né. Srovnat se s tím? Prostě už se nesmíme ohlížet zpátky, ale jen dopředu a prostě na ten hnus nemyslet, jinak to nejde. Ty špatný myšlenky mě vždycky přejdou, když koukám na Domíska. A hlavně už teď se těším na jaro až budu trajdat s kočárkem a tak nějak ten náš poklad ukážu světu! Tak holka hlavu vzhůru a drž se! :a: :k:
Ahojky, taky jsem se rozhodla, že můj porod tady vůbec rozmazávat nebudu. Ikdyž u mě to nebyl až tak bolestivý zážitek, jako ten psychický.
TeĎ říkám, že Domísek zůstane jedináček a basta ( jsem 3 týdny po akutním císaři). Taky to beru jako zázrak, že ze mě vzešel človíček, i to bříško bylo super, ale zároveň to bylo 9 měsíců strachu, furt dr. strašili, nejdříve hrozící potrat, pak začaly další problémy, pak hrozící předčasný porod,6 týdnů hospitalizace a nakonec akutní císař, kdy jsme měli oba na mále. Pro mě to byla obrovský psychický šok a trápení, že už prostě né.
Srovnat se s tím? Prostě už se nesmíme ohlížet zpátky, ale jen dopředu a prostě na ten hnus nemyslet, jinak to nejde. Ty špatný myšlenky mě vždycky přejdou, když koukám na Domíska. A hlavně už teď se těším na jaro až budu trajdat s kočárkem a tak nějak ten náš poklad ukážu světu!
Tak holka hlavu vzhůru a drž se! :a: :k: