Samozřejmě, že jich je víc, můj exmanžel byl něco podobného a řekla bych, že v ještě horším vydání... naštěstí už je ex... abych pravdu řekla, tak jsem taky dost dlouho zkoušela vydržet kvůli dětem, ale bohužel se to nezměnilo, samozřejmě že pokud by on nechtěl změnit svůj přístup, tak by se to ani změnit nemohlo... vždycky si musíš ujasnit, jestli jsou ty jeho "nedokonalosti" něčím vyvážené na druhé straně... a hodně dlouho jsem se ujišťovala tím, že jsem na tom dobře, protože nejsem sama a jsou jiní chlapi ještě horší a že jsou všichni chlapi stejní a že to zkrátka musím vydržet... teď už vím, že pokud tak chlap jedná ze sobectví, tak to ani zázrak nezmění... a že jsou i jiní, kteří jsou ochotní, hodní, milí a vnímaví... samozřejmě, že nikdo není dokonalý, jde jen o to, co komu vadí méně a co více a jaké máme své představy o tom druhém a jak moc se skutečnost od nich odlišuje... bohužel svatozář se ani při tom nejhorším neudělá, spíš naopak... možná se ti to bude zdát dost tvrdé, ale já říkám, že když je takový už teď (ovšem pokud nemá tisíc dalších dobrých vlastností, které to vše vyváží, pokud je pozorný a milý k tobě, zabezpečí rodinu a postará se o vás, když je nejhůř), bude to jen a jen horší, pokud si sám neuvědomí své chyby a nebude je chtít řešit... neber to nějak zle, to jsou jen zkušenosti z mých předchozích osmnácti let... a další zkušeností je že žádný táta je někdy lepší než špatný táta a manžel... tak asi takhle... já to tenkrát taky viděla víc růžové a než abych to radikálně řešila, tak jsem spíš chtěla jen slyšet, že v tom nejsem sama... teď už jsem po tom všem úplně jiná... a rozhodnější....
Samozřejmě, že jich je víc, můj exmanžel byl něco podobného a řekla bych, že v ještě horším vydání... naštěstí už je ex... abych pravdu řekla, tak jsem taky dost dlouho zkoušela vydržet kvůli dětem, ale bohužel se to nezměnilo, samozřejmě že pokud by on nechtěl změnit svůj přístup, tak by se to ani změnit nemohlo... vždycky si musíš ujasnit, jestli jsou ty jeho "nedokonalosti" něčím vyvážené na druhé straně... a hodně dlouho jsem se ujišťovala tím, že jsem na tom dobře, protože nejsem sama a jsou jiní chlapi ještě horší a že jsou všichni chlapi stejní a že to zkrátka musím vydržet... teď už vím, že pokud tak chlap jedná ze sobectví, tak to ani zázrak nezmění... a že jsou i jiní, kteří jsou ochotní, hodní, milí a vnímaví... samozřejmě, že nikdo není dokonalý, jde jen o to, co komu vadí méně a co více a jaké máme své představy o tom druhém a jak moc se skutečnost od nich odlišuje... bohužel svatozář se ani při tom nejhorším neudělá, spíš naopak... možná se ti to bude zdát dost tvrdé, ale já říkám, že když je takový už teď (ovšem pokud nemá tisíc dalších dobrých vlastností, které to vše vyváží, pokud je pozorný a milý k tobě, zabezpečí rodinu a postará se o vás, když je nejhůř), bude to jen a jen horší, pokud si sám neuvědomí své chyby a nebude je chtít řešit... neber to nějak zle, to jsou jen zkušenosti z mých předchozích osmnácti let... a další zkušeností je že žádný táta je někdy lepší než špatný táta a manžel... tak asi takhle... já to tenkrát taky viděla víc růžové a než abych to radikálně řešila, tak jsem spíš chtěla jen slyšet, že v tom nejsem sama... teď už jsem po tom všem úplně jiná... a rozhodnější....