No,já měla taky akutního císaře,protože mi praskla voda,na příjmu jsem byla už otevřená na 3 prsty,malý byl dupkou a škrcený pupečníkem,takže rychlovka,14 dní jsme nemohli být spolu,malý se narodil a měl 2,26 kg a 44 cm,takže 1 den v inkubátoru,pak v postýlce,ale na jipce,chodila jsem s mlíkama a kojit ho jen jednou denně. Takže byl docela zázrak,že jsme to rozkojili. I doma mi pořád jen spinkal,při každém kojení jsem ho musela budit,permanentně,aby se vůbec napil. Už bych to nechtěla zažít,pokud to cítíš tak,že je to spíš pro tebe otročina i malý že se trápí,tak se na to vykašli,kup umělé a když bude chtít malý kojit,tak nakoj.Já už bych se tentokrát o to tolik nesnažila,tak jako před tím,bylo to strašně vysilující,byla jsem z toho pořád na nervy,až ten druhý,třetí měsíc se to dalo do normálních kolejí.
In reply to No já tak dlouho ještě by Kristule
No,já měla taky akutního císaře,protože mi praskla voda,na příjmu jsem byla už otevřená na 3 prsty,malý byl dupkou a škrcený pupečníkem,takže rychlovka,14 dní jsme nemohli být spolu,malý se narodil a měl 2,26 kg a 44 cm,takže 1 den v inkubátoru,pak v postýlce,ale na jipce,chodila jsem s mlíkama a kojit ho jen jednou denně. Takže byl docela zázrak,že jsme to rozkojili. I doma mi pořád jen spinkal,při každém kojení jsem ho musela budit,permanentně,aby se vůbec napil. Už bych to nechtěla zažít,pokud to cítíš tak,že je to spíš pro tebe otročina i malý že se trápí,tak se na to vykašli,kup umělé a když bude chtít malý kojit,tak nakoj.Já už bych se tentokrát o to tolik nesnažila,tak jako před tím,bylo to strašně vysilující,byla jsem z toho pořád na nervy,až ten druhý,třetí měsíc se to dalo do normálních kolejí.