Přidat komentář

Ahoj Marti děkuji za tvoje psaní.Jo ten můj první porod byl katastrofa,za celé těhotenství mi nic nebylo já ani pomalu nevěděla že jsem těhotná a zničeho nic ze dne na den jsem porodila,museli mě převíst do Brna a už se pak ke konci vůbec nestarali o děti,ale o mě abych to přežila vůbec,šli císařem,takže i teď už doktorři hlasili že radši by to viděli císařem.Filípek je hodně postižený já říkam že snad krom leukémie máme vše :r: do nějakýho 6roku jsme byli pořád v Motole má spousty operací zasebou a tak Natálku vychovali pomalu moji rodiče,manžel na nás nakonec začal kašlat a začal na mě tak strašně žárlit že už se to nedalo vydržet tak jsem od něho odešla.Teď jsem štastná mám přítele je o 5let mladší než já a klobouk předním dolů protože ty moje dvě postižený děti má moc rád a pomáha mi sněmi tak strašně moc že mu jsme opravdu vděčná za každou jeho pomoc jak fizickou tak psychickou.Teď když musím ležet tak ještě že Filunka je hodný (nechodí,nesedí,nevidí....)Natálka nevidí na jedno očičko,pohybově dobrá,mentálně dost zaostalá,ale bojujem ze vším je to čert a teď se na tu naši malou Anežku strašně těší pořád mi hladí bříško ptá se kdy se narodí,že ji bude vozit tak má člověk ztoho radost.Moc se omlouvám,ale tak nějak se mi ulevilo když jsem něco napsala,moje povídání by bylo na víc řádku,ale zas třeba někdy jindy pokud nevadí.Jsem ráda že budem mít miminko doktoři mi to už dávno doporučovali abych se trochu odlepila od Filípka a nemyslela na to co mu je.jenže nebyl nikdo ským bych ho měla mít a věřila mu.Tak hezké vánoce hodně štěstí v novém roce a hlavně hodně zdravíčka.Pa Lenka