Docela je mi z toho smutno... ale držím moc palce, ať se u tebe vše v dobré obrátí, myslím, že to ten nahoře stejně vidí a jak se říká "na každé prase se vaří voda" - v to vždycky doufám a věřím, i když to chce čas. Mám rodiče, kteří k nám chodí jen na oko, ty jejich desetiminutovky s kafem a cigárem a mámy si stěžováním na tátu už nesnesu. Blíží se chvíle, kdy je požádám, aby k nám nechodily, že dětem jen blbnou hlavu. Přemýšlím o náhradní babičce a manžel mě na to vlastně přivedl, protože z jeho strany rodiče už vůbec o nás zájem nejeví. A to si představte, že máme 2 krásný holky a čekáme v únoru narození chlapečka! Jenže s kým se o tu radost podělit? Nejlepší je to vždycky v rodinném kruhu, jenže.... když není?! Když si vzpomenu, že každé naše oznámení o tom, že jsem těhotná dopadlo tak, že "ježišmarja, co budete dělat?". Mám aspoň šikovného manžela, který umí vydělat peníze a postarat se nám o bydlení (postavil nám už 2 domy!), jenže není doma - to je ta daň. Nakonec ta ženská zjistí, že je na všechno sama a musí se s tím buď smířit, anebo totálně změnit svůj dosavadní život. Je to vážně těžký, ale myslím, že se ještě stále máme líp, než někteří ostatní - co mají nemocné děti at. Nechci ani pomyslet! Zkrátka, držím ti moc palce, ať je vše, jak má být.... Ahoj Jitule
Docela je mi z toho smutno... ale držím moc palce, ať se u tebe vše v dobré obrátí, myslím, že to ten nahoře stejně vidí a jak se říká "na každé prase se vaří voda" - v to vždycky doufám a věřím, i když to chce čas. Mám rodiče, kteří k nám chodí jen na oko, ty jejich desetiminutovky s kafem a cigárem a mámy si stěžováním na tátu už nesnesu. Blíží se chvíle, kdy je požádám, aby k nám nechodily, že dětem jen blbnou hlavu. Přemýšlím o náhradní babičce a manžel mě na to vlastně přivedl, protože z jeho strany rodiče už vůbec o nás zájem nejeví. A to si představte, že máme 2 krásný holky a čekáme v únoru narození chlapečka! Jenže s kým se o tu radost podělit? Nejlepší je to vždycky v rodinném kruhu, jenže.... když není?! Když si vzpomenu, že každé naše oznámení o tom, že jsem těhotná dopadlo tak, že "ježišmarja, co budete dělat?". Mám aspoň šikovného manžela, který umí vydělat peníze a postarat se nám o bydlení (postavil nám už 2 domy!), jenže není doma - to je ta daň. Nakonec ta ženská zjistí, že je na všechno sama a musí se s tím buď smířit, anebo totálně změnit svůj dosavadní život. Je to vážně těžký, ale myslím, že se ještě stále máme líp, než někteří ostatní - co mají nemocné děti at. Nechci ani pomyslet! Zkrátka, držím ti moc palce, ať je vše, jak má být....
Ahoj Jitule