bětko, já si poslední menzes taky jenom odhadla, ale termín mám tím pádem v průkazce pouze podle ultrazvuku (píšou se dva termíny porodu - dle menzes a dle ultrazvuku). ale dle toho odhadu mi to vycházelo docela přesně :) nějak to neřeším... spíš řeším tu nepodporu - máma se mě snažila do poslední chvíle co to šlo přesvědčit abych šla na potrat (je mi za měsíc 29), otec dítěte že nejdřív dítě chce, ale pak když jsem chtěla aby se podílel finančně na těhu vitamínech, větší podprdě, výbavičce - tak najednou dítě nechce a nemám s ním už žádný kontakt... nepodpora je horší... s mámou jsme dokonce nějakou dobu vůbec nemluvily, teď spolu sice komunikujeme (jsem 16+5), ale pomalu se rozhoduju a připravuju na to, že za rodičema nepojedu na vánoce - přece jenom z prahy do ostravy je to lán cesty, spousta hodin v buse, a pak se tam někde hádat, to mi za to fakt nestojí. že jsem v jiném stavu říkala babičce mamka, a babička to nechtěla ani říct dědovi... no prostě veselá rodina... fakt toho mám plné zuby... sice to pak snad dědovi řekla, ale - ta prvnotní reakce je fakt na... nechci říct co do toho jsem už pár měsíců bez práce, s minimálními příjmy... situace opravdu neveselá, truchlivá, ale nějak to musím překonat... teď je to akorát smutné s těma vánocema, novým rokem... a taky s návštěvama na gyndě kde spoustu těhotných doprovází partner... na další kontrolu jdu začátkem ledna, to jdu na velký utz, a prý si můžu s sebou vzít diváky... od té doby co mi to řekl se rozbrečím jenom si na to vzpomenu... že nemám koho vzít... že půjdu sama.
bětko, já si poslední menzes taky jenom odhadla, ale termín mám tím pádem v průkazce pouze podle ultrazvuku (píšou se dva termíny porodu - dle menzes a dle ultrazvuku). ale dle toho odhadu mi to vycházelo docela přesně :)
nějak to neřeším... spíš řeším tu nepodporu - máma se mě snažila do poslední chvíle co to šlo přesvědčit abych šla na potrat (je mi za měsíc 29), otec dítěte že nejdřív dítě chce, ale pak když jsem chtěla aby se podílel finančně na těhu vitamínech, větší podprdě, výbavičce - tak najednou dítě nechce a nemám s ním už žádný kontakt...
nepodpora je horší... s mámou jsme dokonce nějakou dobu vůbec nemluvily, teď spolu sice komunikujeme (jsem 16+5), ale pomalu se rozhoduju a připravuju na to, že za rodičema nepojedu na vánoce - přece jenom z prahy do ostravy je to lán cesty, spousta hodin v buse, a pak se tam někde hádat, to mi za to fakt nestojí.
že jsem v jiném stavu říkala babičce mamka, a babička to nechtěla ani říct dědovi... no prostě veselá rodina... fakt toho mám plné zuby... sice to pak snad dědovi řekla, ale - ta prvnotní reakce je fakt na... nechci říct co
do toho jsem už pár měsíců bez práce, s minimálními příjmy... situace opravdu neveselá, truchlivá, ale nějak to musím překonat... teď je to akorát smutné s těma vánocema, novým rokem... a taky s návštěvama na gyndě kde spoustu těhotných doprovází partner... na další kontrolu jdu začátkem ledna, to jdu na velký utz, a prý si můžu s sebou vzít diváky... od té doby co mi to řekl se rozbrečím jenom si na to vzpomenu... že nemám koho vzít... že půjdu sama.