No když si vzpomenu jenom na sebe, jak já jsem vyšilovala už po půl roce snažení, když jsem měla zpoždění - akorát jsem slabě špinila den-dva a pak nic a pak to přišlo se zpožděním v plné míře. Jenže mezitím už jsem prostě byla tak natěšená, že si udělám i testy a že už je to snad konečně to ončo, nedokázala jsem myslet na nic jiného!! A pak to příšerné zklamání, když MS přišla... tak to vím, že jsem volala manželovi do práce a plakala jsem do telefonu, že už zase nic... no časem se to uklidnilo a řešila jsem to i s doktorem, co se stalo a on mi říkal, že jsem tam měla malou cystičku, která mi praskla a proto se mi to tak stalo, že se to i zpozdilo. Pak jsem u něj byla na ovu testech, ale bohužel... ovu se nekonala, když měla (a to jsem měla MS pravidelnou, až na to jedno zpoždění), tak se snažil mi to popohnat práškama, ale to taky nepomohlo. Ale to už jsem brala tak víc v klidu a smiřovala se s osudem, že to asi u nás jen tak nepůjde. No, a potom uplynul rok od snažení a s manželem jsme si řekli, že teda to ještě chvíli budeme zkoušet, ale už jsme se psychicky připravovali a bavili jsme se doma i o tom, že to asi přirozenou cestou nepůjde. Naštěstí vše proběhlo v klidu a i když jsme za dalšího půl roku skončili na klinice, tak jsme byli šťastní, že aspoň tak to jde. Podstoupili jsme veškerá vyšetření a pustili se hned do řešení našeho problému, abychom mohli spolu otěhotnět - a zadařilo se to hned na první cyklus :-) Byli jsme oba moc šťastní, když jsem měla prvně na testu // a potom se těhu zdárně vyvíjelo i nadále. Sice od léta ne úplně bez problémů, ale teď už jsem ve 37.-38.týdnu a dnes ráno mě prvně fest potrápili poslíci, tož porod se pomalu ale jistě blíží :-) Neboj, ty se taky určitě brzy dočkáš - chce to jen neztrácet naději a když to nepůjde normálně, tak to řešit i jinak, dnes to není už nic vyjímečného a sama jsem se divila, co mladých párů jsme na té klinice potkávali, když jsme tam s manželem chodili. Není se vůbec čeho obávat, natož se za to třeba stydět. Tož hodně zdaru a štěstí!! M.
In reply to Děkuji za držení palců. by nevimnic
No když si vzpomenu jenom na sebe, jak já jsem vyšilovala už po půl roce snažení, když jsem měla zpoždění - akorát jsem slabě špinila den-dva a pak nic a pak to přišlo se zpožděním v plné míře. Jenže mezitím už jsem prostě byla tak natěšená, že si udělám i testy a že už je to snad konečně to ončo, nedokázala jsem myslet na nic jiného!! A pak to příšerné zklamání, když MS přišla... tak to vím, že jsem volala manželovi do práce a plakala jsem do telefonu, že už zase nic... no časem se to uklidnilo a řešila jsem to i s doktorem, co se stalo a on mi říkal, že jsem tam měla malou cystičku, která mi praskla a proto se mi to tak stalo, že se to i zpozdilo. Pak jsem u něj byla na ovu testech, ale bohužel... ovu se nekonala, když měla (a to jsem měla MS pravidelnou, až na to jedno zpoždění), tak se snažil mi to popohnat práškama, ale to taky nepomohlo. Ale to už jsem brala tak víc v klidu a smiřovala se s osudem, že to asi u nás jen tak nepůjde. No, a potom uplynul rok od snažení a s manželem jsme si řekli, že teda to ještě chvíli budeme zkoušet, ale už jsme se psychicky připravovali a bavili jsme se doma i o tom, že to asi přirozenou cestou nepůjde. Naštěstí vše proběhlo v klidu a i když jsme za dalšího půl roku skončili na klinice, tak jsme byli šťastní, že aspoň tak to jde. Podstoupili jsme veškerá vyšetření a pustili se hned do řešení našeho problému, abychom mohli spolu otěhotnět - a zadařilo se to hned na první cyklus :-) Byli jsme oba moc šťastní, když jsem měla prvně na testu // a potom se těhu zdárně vyvíjelo i nadále. Sice od léta ne úplně bez problémů, ale teď už jsem ve 37.-38.týdnu a dnes ráno mě prvně fest potrápili poslíci, tož porod se pomalu ale jistě blíží :-) Neboj, ty se taky určitě brzy dočkáš - chce to jen neztrácet naději a když to nepůjde normálně, tak to řešit i jinak, dnes to není už nic vyjímečného a sama jsem se divila, co mladých párů jsme na té klinice potkávali, když jsme tam s manželem chodili. Není se vůbec čeho obávat, natož se za to třeba stydět. Tož hodně zdaru a štěstí!! M.