Přidat komentář

ahoj žanet, musím to napsat. u mě je to naopak, bydlím s manželovo rodičema v jednom baráku. tchýně je věčně nakvartýrovaná u nás dole, muchluje se s malým. pokaždý je děsně překvapená když pláče a už vidí milion nemocí co mu může být. je pravda, že nám tak jednou týdně ráda pohlídá, ale jakmile začne plakat, už volá, že si ho máme zase vzít. a naposledy mi vyčetla, že s ním málo chodím na návštěvu, takže už je ani nepozná a pak brečí...tak teda nevim...moje máma zase bydlí daleko, takže když se vidíme, tak se z něj může zbláznit a musí ho pořád mít u sebe, zpívá mu a koupe, ale ono i tohle jde brzo na nervy, protože vůbec nerespektuje jak to dělám já a dělá si to po svým (použije jiný krémy, koupe v jinou dobu...). A co se týče výbavičky - nedostali jsme ani od jedněch nic. Všechno jsme si pořídili sami až asi na 3 ponožky a 2 bodíčka od tchýně. Mám pocit, že víc jsme toho dostali od přátel než od příbuzných. příbuzenstvo bydlí vesměs asi hodinu cesty, malýmu je 6 týdnů a myslíš, že tu někdo byl? nikdo. pořád se na něco vymlouvají a hrozně se diví, proč nepřijedeme. proč bysme měli někam jezdit? pro nás je to jenom stres