Ahojky,asi sem divna ...

06.03.2008

Asi jsem divna,ale kdyz jsme s malym u tchyne tak me strasne stve a vadi mi kdyz si ho vezme do naruce a taky mam strach. Pritom u moji mamky mi to vubec nevadi..Furt si rikam ze pritelova mamka ma stejny narok na to jako ta moje a tak se drzim zuby nechty abych ji ho nevytrhla z ruky...Ma nekdo stejny pocit??Nebo jsem proste fakt divna???

Já ještě nemůžu říct,ale už teď nad tím přemýšlím a zjistila jsem,že mi snad bude vadit každý,kdo si malou bude chovat a mazlit se s ní. Dokonce jsem přemýšlela i nad svýma kamarádkama,že z toho budu dost nervózní,jsem asi hrozná! Ale naprosto tě chápu. Tvá mamka je prostě tvá mamka a té se žádná ženská nevyrovná,alespoň u mě.

jahk to tu ctu tak je to upne normalni reakce jsme preci savci a chranime nase potomky jak to delaji zviratka taky k nim nikoho nepusti! ja si mimiska pekne uziju a az bude vetsi tak jim ho pujcim a jeste s mim dohledem, beze me ani ranu! teta nam taky nechala vozit kocarek az od pul roku!!

Ježiš, holky, nikdy mě nenapadlo nat tímhle přemýšlet. Až teď, co jsem si přečetla vaše příspěvky. Moje tchýně taky pořád mluví o tom, že bude malou/malýho hlídat a chodit s nim na procházky a že se bojí, že mimi odvezu k mým rodičům a ona s ním nebude moci být. Manželovy rodiče maj už 2 vnoučata a o obě se starali skoro denně (Švagrová je zneužívala jako levnou hlídací sílu a sama si budovala kariéru úžasné, krásné, chytré a navíc ještě vzorné matky dvou dětí ://: ). Jenže děti teď už chodí do školy a tchýně se s nima vidí tak max. jednou týdně a strašně se jí stýská. Takže se bojim, že si to bude chtít vynahradit. A když jsem si to představila :? , no nevim nevim, jak to zvládnu. :r:

u mě je to stejné, když vidím jak jí drží tak bych jí ju nejraději sebrala, ona je totiž strašně chytrá a ví jak sed drží miminka, moje mamka je opatrnější tak že tam je to v pohodě. Teď už je to lepší když je starší, ale jak byla novorozeně, tak moje nervy

myslim ze divna nejsi. ja mam tchyni daleko a vim ze az se za ni pojedem podivat, tak ze mi malyho nebudou chtit ani "pujcit" .. a uz ted me to vadi i kdyz na druhou stranu jim to vnouce chci moc doprat, protoez zijou tisice kilaku daleko a nemaji moznost byt tu s nama a uzit si prvni vnoucatko..

pribuzne tema je i to, jak rodice mluvi a nemluvi do zivota. Od meho byvaleho pritele se nam taky snazili obcas organizovat, jak co bude v byte a tak, pak zjisitili, ze je to nemozne a nepruchodne a ted se naprosto respektujeme a mame se radi, i kdyz uz s byvalym pritelem nejsem, tak s jeho rodici mame super vztah :)

divná nejsi to je uplně normální ja když jsem měla první tak jsem to nesnášela když jí někdo bral z postýlky atd. bud v klidu nestresuj se to přejde drž se a vydržto já to taky překonala !!! :cc): hlavu vzhůru :a:

Nedávno jsem tady řešila podobný problém. Jsem teprve těhule, ale už teď se přistihnu, jak mě vadí, když se tchýně a manželovo babi pořád starají jak se malý narodí atd. Mám dokonce občas tendence, jim říci něco od plic a malého jim nepůjčit, musím se fakt ovládat. Přitom si uvědomuji, že mi nic nedělají a na malého se jen těší (bude v rodině první vnouče). Ale už žárlím teď, tchýně vypráví jak ho bude hlídat atd., a já mám pocity, že jí ho snad nikdy nepůjčím. Doufám, že mě to přejde, asi určitě, a jednou budu ráda, ale teď si říkám, že své miminko přeci nikomu nedám :-)

kikatko asi je to normální přeci jenom tchýni neznáš tak dobře jako svojí mámu tak jí tolik nedůvěřuješ neboj určitě se to srovná

TAk to jsem jsem stejně divnááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá. Hrozně mi to vadí, malý jsou už 2 měsíce a oni to s ní prostě neumí. Justýnka ráda leží a pozoruje všechno kolem, a oni by jí furt chovali, takže začne plakat. Přitom ona skoro vůbec nepláče a tam se vždycky míní protrhnout :r: To mi rve srdce, tak mi začnou dokazovat, jak jí umí utišit a ona řve ještě víc a víc, no prostě síla. A to jsme měli tak krásný vztahy :( dokud se malá nenarodila. Teď si na ní dělají hrozný nároky. To naši jsou naprosto v pohodě, ale je to taky tím, že jim všechno řeknu. Takže v tom nejsi sama ;)

In reply to by Ajka007

No tak to jsem rada ze v tom nejsem sama...Taky mi prijde ze maleho blbe drzi a furt mu cpou dudlik i kdyz neplace... + vedi ze nemam rada kocky a klidne tam nechaj behat kocoura kdyz je tam maly..nesnasim ty chlupy bala jsem se ze ho vdechne malej.. + si ani neumila ruce , ja nevim dbam hodne na hygienu kolem maleho..proste kdyz neco delam tak si pak ruce umyju nez si maleho vemu ale ona neee. Jinak u ni v naruci neplakal ale ja si vroucne prala at zacne aby mi ho vratila ...

In reply to by Kikatka

Ty jo přemýšlíme úplně stejně, až mě to rozesmálo ;) Taky si vždycky tajně přeju, aby začala plakat, ale oni mi jí stejně nevrátí. Přitom oni už 3 vnoučata od dcery vychovali (manžel se sní brzy rozvedl), ale dělají po ní jak zkažený. Na vození do kočárku si jí vzali po 14 dnech a já blbka se neozvala, takže jsem celé 2 hodiny probrečela a vraceli mi se slovy, tak zítra se pro ní stavíme taky :w: :w: :w: takhle rychle jsem výmluvu v životě nevymyslela ;) Naši mají Justýnku jako první vnouče :w: a jsou fakt v pohodě :s:

ja nemam zkusenost, ale vseobecne si myslim, ze clovek vic veri svoji mame, nez mame sveho pritele. Sice to neni prilis stastne, ale asi je to prirozene

In reply to by Kikatka

ahojky Kikatko,tohle asi prožívá většina mamin.Já-co se týče mé první dcerky-to cítila stejně. A přesně jak píšeš-jen u tchýně.Naši měli rozum a byla jsem víc schopná jednat s nimi na rovinu. Já už to tady v nějaké diskuzi popisovala,jak jsem u tchyně na návštěvě vždycky trpěla.... Nechtěli jí dát z ruky. Měla jsem nárok,jen když jsem řekla,že musím kojit.To jsem se s dcerkou zavřela u nich v pokojíčku a cca po deseti minutách už jsem přes dveřní sklo viděla tchýninu siluetu,jak tam krouží nervozně jak sup a čeká až přestanu kojit. Já po kojení ještě třeba malou na chvilku položila a začala jsem jí zpívat (malá byla spokojená)...a to už tam tchyně vtrhla se slovy:co děláte,holčičky? Tak jsem řekla:zpíváme... a ona:já to slyším-načež popadla malou a odnesla ji pryč.To jsem tehdy obrečela. A pamatuju si,že manžel jim to několikrát řekl "na férovku",že jsou nemožný.Oni se asi na pět vteřin urazili,ale hned se zase na malou vrhli,jako by se nechumelilo. Je to první vnouče,teď čekám druhé,tak doufám,že už to snad bude jiný a že to ustojím snáz. Přeji ti velkou trpělivost. Určitě zkus tomu tvému jemně naznačit,co tě na přístupu jeho rodičů štve a bylo by potřeba,aby tě podpořil.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Zajímavé odkazy

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce
Duch na testu?
Čekáme páté miminko
Holka nebo kluk

Ovulační kalkulačka