Nedávno jsem tady řešila podobný problém. Jsem teprve těhule, ale už teď se přistihnu, jak mě vadí, když se tchýně a manželovo babi pořád starají jak se malý narodí atd. Mám dokonce občas tendence, jim říci něco od plic a malého jim nepůjčit, musím se fakt ovládat. Přitom si uvědomuji, že mi nic nedělají a na malého se jen těší (bude v rodině první vnouče). Ale už žárlím teď, tchýně vypráví jak ho bude hlídat atd., a já mám pocity, že jí ho snad nikdy nepůjčím. Doufám, že mě to přejde, asi určitě, a jednou budu ráda, ale teď si říkám, že své miminko přeci nikomu nedám :-)
Nedávno jsem tady řešila podobný problém. Jsem teprve těhule, ale už teď se přistihnu, jak mě vadí, když se tchýně a manželovo babi pořád starají jak se malý narodí atd. Mám dokonce občas tendence, jim říci něco od plic a malého jim nepůjčit, musím se fakt ovládat. Přitom si uvědomuji, že mi nic nedělají a na malého se jen těší (bude v rodině první vnouče). Ale už žárlím teď, tchýně vypráví jak ho bude hlídat atd., a já mám pocity, že jí ho snad nikdy nepůjčím. Doufám, že mě to přejde, asi určitě, a jednou budu ráda, ale teď si říkám, že své miminko přeci nikomu nedám :-)