8měsíční dítě - hysterický pláč před spaním

ještě záleží, jak moc tě to omezuje. Malé stačí, když jsem v ložnici, takže ona je v postýlce, já v posteli a čtu si. Do 15 minut vždycky usne a spí až do rána, takže to žádný velký omezení není :a:

Aha, tak to jsem nezkoušela, ono v naší pidi ložnici nic dělat nejde, takže ležim vedle na posteli, on se tam různě převaluje a šmrdlá, furt mu díky tomu vypadává dudlík a bez dudlíku on neusne, takže já akorát furt nandavám zpátky dudlík do pusy...asi když bych si četla, tak by to taky prošlo, jenže mu nechci svítit. Usíná ale docela za dlouho. Prostě je rád, že tam jsem, tak povídá, směje se i když ta únava na něm vidět je... Asi se fakt bojí sám v ložnici, bojí se že mu zase odejdu...tak to asi hrotit nebudu. Stačilo mi 2 dny ho nechat řvát, ale on se stejně do spánku neuřve a pak z toho mam jedině výčitky, že ho tam plakat nechám. Jinak děkuju moc vám všem za rady.

Aha, tak to jsem nezkoušela, ono v naší pidi ložnici nic dělat nejde, takže ležim vedle na posteli, on se tam různě převaluje a šmrdlá, furt mu díky tomu vypadává dudlík a bez dudlíku on neusne, takže já akorát furt nandavám zpátky dudlík do pusy...asi když bych si četla, tak by to taky prošlo, jenže mu nechci svítit. Usíná ale docela za dlouho. Prostě je rád, že tam jsem, tak povídá, směje se i když ta únava na něm vidět je... Asi se fakt bojí sám v ložnici, bojí se že mu zase odejdu...tak to asi hrotit nebudu. Stačilo mi 2 dny ho nechat řvát, ale on se stejně do spánku neuřve a pak z toho mam jedině výčitky, že ho tam plakat nechám. Jinak děkuju moc vám všem za rady.

No jen aby. tohle jsem praktikovala u našeho teď už 4-letého syna a doteď neusne jinak, než že s manželem ležíme u něj každý z jedné strany a držíme ho za ruku. Takže večer na ho..., neb já pokaždé usnu dřív než náš mladý.... Kolem osmého měsíce mají děti separační úzkost - prostě už vyrážení do světa, ale ještě se bojí, že ztratí mámu. Já bych ho uložila a když bude řvát, tak bych za ním párkrát přišla, ukonejšila a pak zase odešla. Rozhodně bych ho nezvykala, že usíná s tebou..... Možná nato budou mít maminy jiný názor, že nenechávat dítě řvát, ale když to teď vidím u našeho mladého, tak je to hrůza...

Děti mám 4, ještě tak před rokem jsem si chodila lehnout s nima- t.j. nejstarší dcerce bylo pět, druhý čtyři a synkovi dva roky. Nemyslím si, že je na tom něco špatného, naopak. Usínaly víceméně hned, do dvaceti minut. Samozřejmě záleželo na jejich aktivitě přes den, pokud někdo usnul odpoledne, tak je jasný, že se mu večer nechtělo. Tak jsem ho nechala si hrát třeba v obýváku a pak ho uložila o hodinu nebo dvě později. Jednoho dne jsem jim řekla, ať si jdou lehnout, že musím ještě dodělat nějakou práci- šly si lehnout a usnuly naprosto bez problémů.

Komu společné spaní chybí, jsem já, občas si za nima jdu lehnout už když spí, nebo jsem tam, dokud neusnout. Ale vůbec mě k usínání nepotřebují. Mimino mi taky usíná u prsa, tak jako to dělaly i starší děti. Milionkrát se mi osvědčilo nechat věcem přirozený průběh, nic nelámat přes koleno, děti potřebují své jisté, až přijde pravý čas, naučí se spát samy. Systém :"Teď máš spát, tak neotravuj!" se mi nelíbí. :n: Ale třeba v kojeňákách tak vyrostly tisíce dětí a třeba ze všech nejsou deprivanti. :)

Já neříkám, že je špatné usínat s dětmi. Když jsem večer s dětmi sama, manžel je v práci, tak s mladým usínám ráda. Prostě nic neřeším, usnu dřív než on, konečně se vyspím, spokojenost. Ale když je manžel doma, chceme taky trávit čas spolu, tak je to dost na houby, když já jak lehnu, tak usnu. Prostě by se mi líbilo, kdyby někdy usnul sám a my se mohli pobavit u vínka v kuchyni....Holt nejsem asi 100% matka, ale s tím nic nenadělám....

Spíš bys měla malýho pořádně unavit, já mám od osmi večer absolutní klid. :)