Vztek na manžela... sedim tu a bulim.
Holky, tak mám vztek na manžela, normálně jsem se rozbrečela a práskla mu telefonem. Jde o to, že on chtěl, ybch objednala přes net ty bezpečnostní věci do bytu. Já na něj, že všichni jsme odrostli bez těch ptákovin, a že je to docela drahá záležitost. No, navíc jsme kupovali auto, takže jsme fakt vyplivnutí finančně. A on se se mnou pohádal, že nechci pro malou to nejlepší a tak. No tak OK, teď jsem to objednala, a navíc jsem objednala dudany k lahvičkám od LOVI (tamty má už ojetý) a hrneček nekapající, a pak ještě na golfky takovou pohodlnou tašku od Emitexu. A on teď volá, jestli už jsem to objednala, a já že jo, a on kolik to bude stát. Kdybych neobjednala ty debiloviny na skříně a tak, jak on si všechno přál, vyšlo by mi to na 500 i s poštovným. Ale on si naporoučel, no tak já říkám, že jsem objednala vše, co chtěl, a vychází to na 1230. No, neumíte si představit, co následovalo - že proč jsem to objednávala, když je to tak drahý, a že dudlíky na lahvičky nepotřebuje, a pít může čaj z flašky s dudlíkem (je jí skoro rok), a tašku nepotřebuju (nemám žádnou). A proč jsem objednávala tolik těch bezpečáků, když je to tak drahý. Tak jsem mu řekla, že jsem objednala POUZE to, co chtěl on + to, co jsem tedy považovala za důležité já (taška, dudlíky a hrneček). On s tím kočárem není denně, tak neví, co všechno musím malé brát ven...
Já už toho mám dost, poslední dobou se furt hádáme, já už přemýšlela o rozvodu, ale mám strach, že bych přišla o malou, tak to s ním ještě držím, ale kdybych si byla jista, že malou dají mě do péče, asi už bych šla pryč. Já se ho bojím, kdykoliv je nějaký problém, tak se klepu, nemlátí mě, ale řve na mě, ale stejně se ho hrozně bojím, a kolikrát ani nemám chuť jít domů z venku. Nemám tu kam jít, ale kdybych měla... Mám chuť malou zabalit a vrátit se k rodičům a nahlásit domácí psychické týrání, protože tohle se fakt už nedá. :r: Přesně tohle dělal táta mojí mámě, a na mě byl hnusnej, máma se táty taky bála, a nerozvedla se s ním jen proto, že se bála, aby jí soud dal děti. Táta se teď zklidnil, a uvědomil si to, a docela jsme k sobě našli cestu, ale strašně to trvalo, než jsem mu začla důvěřovat. Teď by se pro mě a malou rozkrájel. Jenže to mám čekat 25 let, jestli se manžel změní? Začínám si teď svůj domov spojovat s dětstvím a všechno se mi vrací, a je to hrozný... A nechci, aby těma našema hádkama trpěla moje holčička. Já si užila své, a nechci, aby to měla také tak. On na mě koliktrát i řve, když malá pláče, že k ní nejdu a tak, ale on si čte a nejde k ní... Dyť i on je táta, a já třeba uklízím, nevím kam dřív, a ještě ji mám utěšovat,když vím, že on je doma a nic nedělá?
Co byste na mém místě dělaly? Já jsem tak na psychiatra z něj už, mám ho plný zuby a nervy na dranc.
Ahoj, u nás bylo něco podobného před nedávnem. Manžel se zničehonic začal chovat hnusně, pořád jen nadával, všechno kritizoval, nic mu nebylo dobré, byl hnusný na mě i na dceru. Řekla jsem mu, že mi vadí, jak se k nám chová a že by se měl nad sebou zamyslet, ale on to viděl jinak než já, prý si není vědomý toho, že by se k nám choval špatně. Když to pokračovalo, šla jsem za ním s tím, že bude asi nejlepší se na čas rozejít, případně rozvést, protože mi připadá, že mu já a malá vadíme a že se v takové dusné atmosféře nedá žít. Navíc mi tím svým chováním - přesně jako u tebe - připomínal mého otce, na kterého mám z dětství jen ty nejhorší vzpomínky. Po tom rozhovoru se mu konečně rozsvítilo, uznal, že to asi přehnal, i když si toho prý fakt nebyl vědomý, podle něj prý prožíval zatím nejlepší období v našem manželství :? , a zklidnil se. Nechci to zakřiknout, ale zatím je vše v pořádku. Nevím, jak dlouho trvá tahle situace u vás, u nás to přišlo nečekaně, do té doby bylo všechno dobré. Určitě si s ním promluv, případně se ho zkus zeptat, jestli si dokáže představit život bez vás. Řekni mu, co ti na něm vadí, on to třeba nevidí. Někdy stačí chlapa naťuknout a vzpamatuje se. Přeju, ať se všechno dobře vyřeší.
Ahojík tak tohle je hodně těžké a tak neptala jsi se v nějaké právnické poradně jak by to mohlo dopadnout když by jsi podala žádost o rozvod ? Mám pocit že existují i bezplatné. Vůbec se Ti nedivím že přemýšlíš o odchodu. Ono taky se občas chytnem když má manžel pocit že jsem koupila zbytečnost, ale ne takhle aby na mě křičel. Spíš je to ve formě rozhovoru kdy si navzájem argumentujem proč to bylo třeba nebo nebylo, abych následně na to byla vytočená a on v klidu jak jsme si to hezky vyříkali. Ale druhý den o tom už nevíme. Já nevím co Ti je, ale asi bych se koukla na net jestli nenajdeš nějakou tu právnickou radu jak jsem psala a pak bych pokračovala dál. Pokud se rozhodneš odejít.Tak držím palce a pevné nervy :)
Ahojky, hele klidně to co si tu napsala mu řekni přímo do očí. On to třeba tak nevnímá. No a snad si to uvědomí. :a: . Tak at to hezky zvládneš.
Tak to chce razantní změnu. Vyříkej si to sním - a na rovinu jak to cejtíš. Buď se změní kompletně jeho přístup, nebo bude sám. Jde o tebe a o malou.
Když jsem žila s alkoholikem, dávala jsem mu až moc šancí. Prostě člověk se buď chce změnit a nebo nechce. Pak jsem si říkala, že už to mohlo bejt vyřešený dávno.
Přece nebudeš celej život trpět.t!!! Na to je život moc krásnej a krátkej. A hlavně je takovej jakej si ho uděláme sami. Takže máš svobodnou volbu - zůstat nebo jít. Jemu můžeš dát taky šanci. Ale hlavně to neprodlužovat, nebo si bude myslet, že jen tak vyhrožuješ a nic z toho.
Malou ti nechají. Jsi matka. Stačí pár důkazů a klidné jednání.
Ale třeba se to vyřeší a on se srovná - hlavně mu to ale řekni, že ti to opravdu nedělá dobře.
Jestli můžu doporučit, tak jemu za nic nenadávej, podávej to jako tvůj problém - ty se ho bojíš, tobě to nedělá dobře, ty chceš mít hezký život bez hádek... ( a ne - ty seš zlej a hnusnej a tak). Tím ho neurazíš a mluvíš jen o sobě. A hlavně se drž tématu - žádný zbytečný úhyby, kdy kdo co řekl - to nikam nevede.
No těžko radit - je toho ale hodně co doporučit. Hlavně ať je tobě dobře... držím palce. A odvahu!!
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
že ji dají jemu, protože mám zdravotní problémy, a např. můžu (ale vůbec nemusím!!!) za 10, 15 let chodit s hůlkou, ale nemusím. Je to problém, s nímž ani doktoři nedovedou vypočítávat, co se může stát, mám skvělou léčbu, s níž bych měla být celý život v pořádku, ale prostě ten problém mám, a proto mám strach, že by soud dal malou jemu. Kdybychom nebyli svoji, neřeším a už jsem dávno s malou pryč. Naši by nás vzali k sobě, už mi to máma řekla jako možnou alternativu. Je pravda, že s malou jsem doma celé dny já, on si o víkendech jezdí do školy, takže celou zimu jsme ho prakticky vídaly 5 dní v týdnu, a jen večer. A i tak jsme byli věčně rozhádaní, a jsme pořád, není to bohužel jednorázovka. Navíc mi oznámil, že s druhým dítětem se mám rozloučit, protože na to nemáme, a prý taky kvůli mě, ale mě doktor řekl, že nevidí jediný důvod, abych neměla další. Takže i z toho jsem špatná, a navíc, vzhledem ke stále napjatému stavu mezi námi už s ním nechci mít nic ani co do pohlavního styku. Prostě nechci. On se mě dotkne a já se stahuju jak šnek do ulity. Dřív nebo později si najde na uspokojení milenku, tím jsem si víc než jistá, ě je hrozný, že mě tahle představa vůbec nevadí... Už i to asi o něčem svědčí. Skoro si říkám, že by to bylo nejlepší, měla bych další důvod k rozvodu.
Je to těžký, ale než si nechat dělat ze života peklo, tak je lepší rozvod. Právě s ohledem na dítě! Jde taky o to, jestli je to jednorázový úlet, nebo běžný stav.
Holka, to je těžký. první co mě napadlo je, zkus si s ním o tom v klidu promluvit, že se ho bojíš, a že si doma měla to samé a tak. Pokud je rozumný, tak se třeba zklidní bude se snažit. Jestli ne, tak se prostě sbal třeba na týden nebo dva,aby ste si oba vyčistili hlavu, a aby on pochopil,že vy dvě jste pro něj to nejdůležitější.Jinak nevím. Rozvodem bych to zatím neřešila. Ale uvidíš,jak se bude dál chovat. Pokud na tebe vztáhne ruku tak odejdi hned.Ale moc ti přeju, ať se to uklidní a jste zase v pohodě všichni tři.tfuj tfuj tfuj 3x pro štěstí..Drřím palečky..
Ahoj,jestli se ho bojíš,tak odejdi na pár dní k rodičům a hlavně si to chce si s ním promluvit - že to tak dál nejde atd.Jo a měl si to objednat sám ... to je jasný,že si vezměš i něco navíc,když to potřebuješ.Hádají se lidi skoro v každým manželství - u nás poslední dobou taky,ale já se nebojím mu něco říct,to on se spíš bojí mě - no fakt mi to řekl,tak jsem z toho taky mimo trochu.
jestli se bojíš,že by Ti dítě vzali (že by měl nějaké známosti a tak),tak nahraj na mobil nebo jinak min.dvě-tři ukázky toho,jak to u vás chodí a můžeš to u soudu použít jako důkaz ;) případně výpovědi sousedů a tak,protože to musí jít slyšet,jestli bydlíš v paneláku ;)
já jsem měla podobný problém,jen s tím,že u nás bohužel docházelo i k fyzickému násilí :\\: ,ale tím,že nejsme svoji,tak se jen stěhuji s dětmi pryč po dohodě
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
