Včerejší vyšetření a screening ve 31. týdnu

Máme za sebou poslední velký ultrazvuk, zároveň i další těhotenskou poradnu a jako třešniku na dortu odběr krve.

Vlastně to začalo od té třešničky - V 7 ráno odběr, když musím absolvovat cestu autobusem a pak ještě necelý kilometr pěšky, to byla pro mě zkouška odvahy. V něděli jsme ke všemu byli na náročném výletu Frýdštejn - Pantheon, což mi dalo pořádně zabrat. Do poslete jsem ulehla těsně před půlnocí po tom, co jsem pověsila prádlo. V půl 6. ráno mě probudila dcera, protože se počůrala a tak jsem prostě vstala, uklidila tu spoušť a na lačno se vypravila na odběr.
Jako vždycky jsem se v autobuse chytla madla a trvalo 2 zastávky, než jsem pochopila, že zbytek cesty musím absolvovat v sedě, protože jinak s sebou švihnu. Z autobusu jsem se vypotácela a od té chvíle jsem byla poloslepá, protože jsem uprostřed obrazu měla všelijak blikající a zrnící flek, přes který jsem neviděla vůbec nic. Skvělý!
No odběr se dal vydržet - jedna zkumavka, to je hned. Byla jsem 1, kdo ten den dorazil. Jenže hodina, kterou jsem čekala na doktora, se vlekla jako slimák a mě bylo chvílema mdlo, chvílema na zvracení, chtělo se mi střídavě spát a brečet. Když jsem se dostala do ordinace, přála jsem si jen rychle vypadnout. A tak jsem se nezeptala ani na ten nástup na mateřskou, což jsem měla v plánu. Alespoň jsem se dozvěděla to nejdůležitější - mimčo je OK, dokonce se nám už otočilo hlavičkou dolů (já mám ale pořád spíš pocit, že leží napříč - po stranách mě strašně tlačí nožičkama) a hrdlo je pořád zavřené, takže netřeba uvažovat nad předčasným porodem. Že mám tlak 92/45, to je prý dobře, no nevím. Určitě bych nechtěla mít vysokej tlak, ale že už jsem hodinu a půl slepá a mám problém udržet se při vědomí, to mi taky moc dobrý nepřipadalo. Další kontrola za 14 dní. Nashledanou!
Manža byl tak laskav, že pro mě přijel, odvezl mě s dcerou k její doktorce, kde jsme zase hodinu čekali a pokračoval scénář z čekárny na gynekologii. Když jsme konečně přišli na řadu, musel jít s malou do ordinace manžel, protože jsem byla na pokraji zhroucení. Doma jsem něco slupla a i před dcerčiny protesty si hodinu pospala. Následná (1.! - v půl 12.!) káva sice zahnala šílenou bolest hlavy, která mě celé dopoledne provázela, ale zároveň zakolébala s mým tlakem a já šla opět do kolen. Váhala jsem, zda tolik očekávaný screening nepřesunou na jiný termín. Jakýkoli! Prostě, a budu schopna dojet autobusem do 10 minut vzdáleného Genetu. Nakonec jsem se odhodla k činu, velmi opatrně posbírala svoje těhotný tělo a opravdu jsme tam dojely!
Manža mi šel naproti a čekali jsme asi jen 10 minut, než jsem přišla na řadu. Celá rodina jsme se poskládali do malé ordinace s ultrazvukem a toužebně vyčkávali, zda naše miminko konečně odhalí svoje tajemství. Že je v pořádku, o tom jsem nepochybovala - posledních pár dní je živé až moc! Nepamatuju se, že by mě první dcera tak moc trápila. Miminko se rádo protahuje a někdy mám pocit, že mi tím břichem nějaká ta nožička proleze ven. Nožičky kloužou sem a tam, občas je provází náraz do močového měchýře, no prostě ani při dopočinku si příliš neodpočinu. No ale zpět pod ultrazvuk - mimčo je tedy v pořádku, váží 1800 g a věkem odpovídá konci 30. týdne, pouze bříško má "o dva týdny starší", prostě větší. Snad to tedy nebude malý chrtík, jako první dcerka, která měla při narození 2 750g a byla opravdu dlouhá a hubeňoučká. Vidíme obličej, srdíčko, ručičky, všechno vypadá na svém místě. Jenom bychom rád věděli, jetli máme začít nakupovat ta autíčka, jak nám 100% známých říká (soudě dle mého vzhledu - zajímavá metoda, používá ji i naše dětská lékařka:)). K radosti mojí i manželově se dozvídáme, že čekáme další HOLČIČKU :) Natálka se tváří trochu zklamaně, přála si brášku, ale já už před sebou vidím růžové hadérky, květinkové vzorečky, roztomilé pidišatičky a kloboučky. Takže holčička! Díky bohu! Protože jsem nahlas své přání mít holčičku vyřkla už tolikrát, že kdyby to byl kluk, měl by s tím jistě v budoucnu problém. A prognózy typu: máš kulatý bříško, nezošklivěla jsi atd. evidentně moc nefungujou! :D

Snad jsem vás moc neunavila, pokud to někdo dočetl až sem :) já bych to vzdala už na začátku. Musím se ale o svoji radost, která korunovala celý ten jinak naprosto šílený den, podělit. Natálku jsem následně vzala do Mekáče na Happy meal s pejskem, pak jsme šly nakupovat růžové hadříky na naši holčičku a den jsme příjemně i s tátou zakončili točenou zmrzkou. Ještě, že jsem z té postele vylezla :)