Včera k nám málem přišla smrt.

Odpustě mi všechny, že sem teď napíšu něco, co děsí každou z nás. Ale musím, snad tím zachráním pár dětských životů. Dnes v noci zachránil monitor dechu život mému 9 dennímu děťátku.
Markétka je spavá, těžko ji budím i na jídlo. Krmila jsem ji z lahve (nemám mléko), pak jsem ji přebalovala, abych ji vzbudila, protože mi u toho pořád usínala. Dopila láhev, odříhla si a usnula mi v náručí. Vypadala jako nádherná panenka a já jsem to prostě nepoznala. Rychle jserm ji zabalila do zavinovačky a položila do postýlky, zapla jsem monitor a ten se v zápětí rozpištěl. Nedýchala. Nebudu už popisovat, jak jsem s ní třásla, nechtěla se vůbec probrat, volala záchranku a oživovala ji a pomocí operátorky na telefonu. Teď leží na dětské jipce a zdá se být v pořádku, ale už tady být nemusela. Nemůžu o tom moc psát, strašně to bolí.
Člověk o tom slyší, ale vždy si říká, že jemu se to stát nemůže. Věřte, může.