Úzkost

Ahoj holky, potřebuju nutně radu. Moje dcera 3,5 roku, je od narození hrozně hodná, všechno se jí dá vysvětlit, když se jí před půl rokem naroila sestřička, nebyl ani náznak žárlivosti, na vše jsem jí připravila, pořád o všem mluvíme, hlavně, když má být nějaká změna, od listopadu jí vzali do školky, moc tam chtěla, tak jsem jí zase pořád vyprávěla, jak to tam chodí a ona se moc těšila. Od narození spala jen sama v postýlce a od roku i ve svým pokojíčku, loni touhle dobou najednou chtěla, aby jsme jí uspávali, jinak usíná sama, tak jsem jí řekla, že jí necháme dokořán otevřený dveře, aby nás slyšela, v pohodě, zase to přešlo a byla v klidu, ale poslední asi tři týdny je hrozně úzkostlivá, nevím, čím to je. Prostě třeba prstem dloubla mladší dceři těsně kolem oka, ne schválně, ale řekla jsem jí, ať dává pozor, že jí málem vypíchla oko, neřekla jsem to hlasitě, ani nijak vyčítavě, a ona se hned rozbrečela, a když se jí ptám, proč brečí, tak mě říká, že neví, že jí to tak dělá samo. To samý, když jde do školky, že se jí chce plakat, tak jí říkám, ať jde se mnou dom a ona, hned ne, já tam chcu jít, ale chce se mě brečet. Takových situací je víc, dokonce dneska plakla, že chce spát se mnou, protože má v pokoji nějaký masky a bubáky, asi podle toho, co říká se jí zdálo o něčem z pohádek, asi jí je přestanu pouštět. Nevíte, čím to může být, že je taková úzkostlivá, nikdy taková nebyla, je společenská a pořád rozesmátá a blbne, ale te´d občas udělá tohle. Přemýšlela jsem, že zkusím ty Bachovy kapky, nebo jak jí jinak pomoct, když se jí zeptám, tak nevypadá, že by jí něco trápilo, říká, že jí nic není, jen jí to tak dělá samo, to plakání. Děkuju za každou radu :one: .