Už si nevím rady!!

Ahojda a miminko máte u sebe v ložnici že?Pokud ano, doporučila bych si jí vzít k sobě, v tuhle chvíli musíš myslet na sebe a na to že se potřebujete všichni vyspat a toho můžeš docílit že si lehne s tebou do postele.Není to ideální ale ať vidí alespoň jednu noc že miminko taky spinká a že jen v noci se budí na papání a nic víc, aby neměla pocit že je méně cenná než sourozenec.Některé děti z toho můžou mít až trauma, já se přiznám že v tomhle mi bude jedno zda malá bude usínat u mě.Na dopolední spánek to mám určitě v plánu že budeme spinkat v mé posteli a miminko v postýlce a v noci jí uspim u sebe a pak přenesu do postýlky.Hold je to období kdy tě potřebují obě dvě děti a nemusíš se bát že bysi vychovala starší dcerku špatně, není to tak, ona prostě má zvláštní pocit z toho že miminko leží si u maminky a já sama v pokojíku.Moje známá spala v jedné místnosti s dítkama do 1 roku toho lmadšího, pak se dali obě dvě dítka do pokojíku a pohodička :one: A dítka jsou na sebe zvyklý a jsou rádi že tam jsou spolu a spinkají hezky a to jsou od sebe 2 roky. :a: Nám pokud to výjde bude malé 2,5 roku když se miminko narodí a počítáme stím že ze začátku v pokojíčku bude s malou spát manžel a já s miminkem v ložnici a po čase uvidíme jak bude se cítit kačenka a podle toho si to určíme:-) Každý to moc hrotí, dítko musí spát samo, musí být soběstačné......ale nikdo si už neuvědomuje že i když jim jsou 2,5 roku stále to jsou děti a mají nárok stejně jako druhé dítko na to být ještě tím miminkem i když už o něco větší.Jestli víš že ti u tebe usne , vem si jí k sobě a netrap te se děvčata ;) :a: P a přeju ať brzy je zase vše vpořádku a všichni spokojeně spinkáte :one: :a:

Jsme na tom stejně. Ale přijde mi, že když jsem přes den podrážděná a na malýho někdy protivná, tak se budí v noci víc, připadá mi, že cítí něco divného, že ho třeba nemám ráda. Je to strašně těžké, když je člověk vyčerpaný.Tak se držte, zkus se třeba vystřídat s tatínkem, abys si chvílu oddechla, mně se kolikrát stávalo, že jsem měla hrůzu jít spát a pro samý strach, že se bude budit ani nemohla usnout. Pak mě manžel vystřídal na dvě noci a pak jsem zase třeba těch čtrnáct dní vydržela. Hodně štěstí :a: