Už si fakt nevím s manželem rady :(

Ahojenky maminky, těhulky,

možná se to sem moc nehodí, ale já už si fakt nevím rady :( Budu moc ráda, za vaše názory. Vím že je těžké to popsat a poradit, když danou situaci nevidíte a když to líčí jeden člověk tak je to jiné, jak kdyby to líčila druhá polovička - tak vždycky je pravda někde u prostřed. Ale já se to momentálně snažím vidět ze všech stran a kde je chyba. Máme 10 měsíční mimi a od porodu to jde hrozně dolů. Jsem vdaná - skoro dva roky. Manžel jezdí přes týden dělat za hranice, takže jsme se vidívali přes víkend. Je to typ člověka co neposedí na jednom místě - stále musí někde lítat a dělat - není rodinný. Takže s mimčem je tak 15 mintu a už utíká ven na zahradu že už ho to nebaví. Teď začnu trošku mnou - vím že od porodu jsem se trošku chovala jinak- strašně jsem se na mimi upnula, bylo to vymodlené miminko a já ho miluji. Tím že jsem s mimčem byla skoro pořád sama, tak jsem se tak naučila žít a stejně když dojel tak s náma moc nebyl. Mimčo se mi dusívalo, takže jsem ho stále chtěla mít na očích - jsem typ maminky co ho nerada nechává hlídat druhým lidem - teď už je to lepší. Prostě si chci mateřství užit co nejvíce a se vším všudy a mimčo chci naučit všechno to nejlepší do života :) Takže to ke mě a teď k mojemu. Přestal mě respektovat a vážit si mě - říkal mi věci jako od porodu jsem pro něho vzduch, nestál při mě - když jsem něco udělala nebo řekla tak prostě byl proti mě a já byla pak ta špatná. Chtěla jsem jeho podporu - je to totiž maminčák - takže co řekne jeho maminka je svaté a moje názory jsou vedle. Spoustu věcí se opravdu změno od porodu, protože jsem se trošku změnila i já - stala jsem se maminkou, začala jsem mít své názory a to on nemůže překousnout - že mu někdy něco dám rozkazem. On mi řekl že prostě 23tý letý fracek mi nebude určovat. Hodně mě uráží v tom že jsem tlustá - ano mám stále 15 kg navíc ale nemusí to říkat, pak že jsem prý nemocná - tím že jsem na dítě upnutá a chci pro něho to nejlepší - tak jsem nemocná a nevykládá to jen on - i jeho mama a hlavně to má z její hlavy. KDyž jsem mu řekla co od porodu pro mě udělal že mi ani nic nekoupil alespoň drobnost- tak mi řekně že takovej není, a když jsem řekla že i čokoládá by stačila - tak mi řekne že prý jsem tlustá dost :( Už jsem to nemohla vydržet a musela jsem zakročit - strašně jsme se hádali a já už se na něho i netěšila - jasně že určité city tam jsou ale docela se ho bojím :( tak jsem udělala to že jsem mu sbalila věci a zavezla ke jeho mamince aby si zkusil žit beze mě a přišel na to zda mu chybíme a zda mě má rad a ono se to otočilo proti mě :( všetci z jeho strany ze mě udělali blbečka :( dokonce jeho mama mi řekla že to vypovídá o inteligenci člověka - takže mi vlastně řekla že jsem blbá :( už si fakt nevím rady - dokonce se ani nechová jako vzorný tatínek - on bere mimčo že ho má a tím to hasne. Pořád by ho chtěl někam tahat a ukazovat - jako chlubit se - na jednu stranu vím chce se pyšnit ale mu jde jen o toto..nechápe že malej má určité potřeby - já jsem ho naučila jako hodinky - kakat na nočníček, spinkat atd. a toto nerespektuje :( když máme jet k jeho mamce a malej ještě spí tak už je nervozní a říká vzbuď ho mama čeká :( ale já to teď řeším hlavně mezi náma dvouma - jsme manželé,ale vůbec se tak nechováme. Nikdy mě opravdu nepotěšil a jen mi nadává a vyhrožuje. Nejhorší je že si potom nepamatuje to co říká a pak mi řekne že to neřekl a nebo že to řekl v afektu a v afektu se věci takové říkají :( ale mě to bolí . KDyž jsem mu třeba sbalila ty věci a řekla že se prostě neuvidíme ani malého - tak mi řekl že mu to nemůžu zakázat že je jeho otec..ale já říkám já ti ho nechci schováváat jen chci aby jsi přišel na to zda ti chybím já a zda beze mě můžeš být aon mi řekl že beze mě dokáže žít-dokazal to než mě potkal tak proč by nemohl dál a hlavně že jestli mu schovám malého tak nás všechny přijde postřílet :( a an druhý den mi říká že to tak nemyslel že se to říká a nemyslí se to tak..je strašný sobec-ani na malého mi nedává peníze, protože platí spoustu věcí a něco utratí tak nemáme peníze, takže malého taky táhnu já. Fatk nevím jak dál..jednou mluví tak a za pět minut zase tak.. :( a když jsem se zeptala proč se nesnaží o mě a on že mu je to jedno jak to dopadne, že se prostě neponíží a nebude dělat ze sebe blbečka že nežijeme v pohádce :( toho je strašně moc a dlouho se to táhne takže je to těžké napsat :( ale moc děkuji za odpovědi a že jste si přečetli takovej román :( Jednou mám pocit že bude lepší rozvod a pak zase když je to ok že to bude dobré. Ale mě už to nebaví to tak táhnout další měsíce - už kvůli malému. Chci aby měl šťastný život a né aby viděl jak se hádáme a hlavně on ho bude vychováváat tak a já tak..prostě ani na té výchově se neshodneme :( A ještě teď jsem já ta svině a on je ta oběĎ a chudáček :(a mě nebaví je svědčit o opaku :( děkuji moc