Už mě to ničí

Ahoj, musím si trošku postěžovat, začíná mě to unavovat.. Malýmu Pátovi byly 2 roky teď v sobotu, pořád bojujeme s nočníkem. Nikdy si sám neřekne a to jak s čůraním, tak s kakáním. Dávám ho každou chvilku čůrat, tak se vyčurá, někdy taky ne, ale to nevadí. Kdy si vaše děti říkaly sami? A kakání to je hrůza. Stojí a tlačí a na nočník ho nemůžu dostat. Ani nevim, jak by si řekl, moc totiž nemluví, říká pár slov, ale někdy mi přijde, že je línej a tak na vše ukazuje a jen ehehehe. Taky se nezabaví, někdy pomalu ani neuvařim, jak chce abych byla pořád s ním. A hlavně strašně kňourá a to je opravdu už někdy k nevydržení. Přiběhne za mnou, buď že mu nejdou spojit mašinky a řve, kňourá, křičí. Snažim se mu vysvětlit, že když mu něco nejde, ať mi řekne a já mu pomůžu. Ale ze vším hází, to se pak hračky rozbijijou. Někdy jen tak sedí a začne kňourat, mámá a jen kňourá a to je celý den. Například dnes. Chce třeba pustit pohádku, když mu jí pustím, tak kňourá že tuhle zase né, a když dam zase jinou, tak chce zase tu předtím. Už nevím, hlavně když kňourá celý den a brečí, křičí, tqak je to k nevydržení. Máte doma taky holčičku nebo klučíka, který se chová podobně?

Děkuju moc. :a: