Trochu opožděně o porodu Martínka

Ahoj holky,co jsem porodila tj.9.10. jsem ještě nepsala a nepochlubila se vám našim malinkým miláčkem. Martínek vážil 3 440 a měřil 52 cm. Porod byl jak jinak než děsně bolestivej a od doktorů jsem se žádnýho tlumícího léku nedočkala,ale s odstupem času-už je to měsíc, si říkám že mohlo být hůř. Jen mi dali nějakou urychlovačku,ktrá mě pěkně oblbla,ale na bolest to nepomohlo,spíš v tom stavu to bylo ještě horší!!!!!Jen si říkám,že jsem si ten okamžik neužila díky těm lékum takj jako u dvou předešlých porodů. Manžel byl semnou a moc mi to pomohlo. Když se malej narodil tak manžel začal brečet a to mu vydrželo týden,byl pořád tak dojatej. Musím podotknout,že měl před porodem řeči,že porod nemůže být tak strašnej,jak z něj ženský dělají-tak už ví,že je a říká,že to pro něj byl neskutečný zážitek. No a já jsem byla to stejný,nevím čím to bylo,ale brečela jsem štěstím a návalem té lásky nad tím malinkým uzlíčkem celou dobu co jsem byla v porodnici. Byl to neuvěřitelně silný nával emocí a lásky,kdo to neprožije,nemůže to pochopit,možná je to tím,že mi je už 33 a všechno to víc prožívám než když mi bylo 20.
Martínek je moc šikovný,druhý den po porodu už zvedal a udržel hlavičku,když mi ležel na břiše. Od 14.dní se už občas otočí z bříška na zádička-pěkně mazácky. Tak jsem zvědavá,jestli mu to vydrží,nebo nám zlenoší.Doma je teď veselo,sestřičky 13 a 9 se o Martínka pomáhají starat a ten je vždycky nejspokojenější,když jsme kolem něj všichni-NO a je už pěkně rozmazlenej,když jsem s ním dopoledne sama,tak nestíhám vůbec nic,ale aspoň si ho užívám sama a nikdo mi ho nebere :C]]: . Jen nás trápí prdíky,vyzkoušeli jsme snad všechno-kapičky,čaj,trubičku do zadečku,mastičku na bříško,teplý obklady a když ho to chytne,brečí 2 dny.Kdyby jste věděli nějakou radu,tak mi prosím písněte.
Tak holky,děkuju,že jste si četli můj příspěvek a ať vám vaše miminka pěkně rostou a všem těhulkám přeju bezbolestný porody a ať vše dobře dopadne :a: