18.týden těhotenství

03.02.2013

Ahoj holky,
nikdy bych netušila, že i já jednou budu muset zažít něco tak strašného, jako porod mrtvého miminka. Je tomu pár dní, co mě pustili z nemocnice.

Ahojík je mi to líto. Ale V UVOZOVKÁCH buď ráda za 18tt. Já měla krásné těhotenství žádné problémy prostě jsem si to užívala . Měla jsem 39+3tt a bylo mi zle tak sem jela na gyndu a bylo pozdě.... Je na tom strašný že miminko musíš porodit. Je to 2 a půl roku. Bolí to pořád stejně ale nám i když neplanovaně(neplánovaně nemyslím že by jsme si ho nepřály, jen jsem chtěla to své první miminko) se povedlo za 4měsíce počnout chlapečka. Těhotenství bylo strašný strašně jsem se bála čím víc se blížil termín tím víc sem byla u dr kvůly každy hlouposti. Prostě jsem se bála. Uvidíš bude to lepší. Zkuste další mimi. Ta bolest nikdy nezmizí ale nebude to tak bolestivý . Navíc máš holčičku která potřebuje péči mysli na ní . A pokud bude třeba vyhledej dr. to není ostuda. Držím palečky :one:

Ahoj, to je opravdu drsný zážitek. :) Nikomu bych to nepřála. Já měla takové bolesti u normálního porodu a pořád jsem jen doufala, že buďto neomdlím nebo mě neodvezou a že se malý nějak dostane zdravý ven-naštěstí se dostal :). Co mohu říct? Snad jen hodně štěstí s dalším mimi, nechat si tak dva měsíce až tři klid, i od snažilkování a pro srovnání těla a psychiky. Jak mi řekl doktor, tak revize je sice malá operace, ale takovýto zásah už je větší a navíc, že je to citlivý orgán-děloha, který se potřebuje srovnat. Doporučil mi brát hodně vitamínů, tak to doporučuju i tobě-v tabletách. Alespoň do dalšího snažilkování. Věřím, že jsi teď hoodně smutná a že zážitek to byl asi takový, na který nerada vzpomínáš a budeš vzpomínat, ale věřím, že se vše v dobré obrátí :s: že budeš mít další mimi a vše dopadne dobře. Pokud bys měla velkký strach z porodu, tak doporučuju buďto dulu nebo epidurál nebo obojí, abys byla víc v klidu a partnera s sebou. :€s€:

soucítím :k: rodila jsem v 18.tt posledního října 2008. Nepřála bych ten zážitek ani holce, kterou upřímně nenávidím. Z nemocnice jsem odcházela s myšlenkou, že děti už nikdy mít nechci. Z nejhoršího jsem se sbírala půl roku za intenzivní spolupráce s psycholožkou. Když mi tenkrát kdokoli řekl, že zas bude líp, měla jsem chuť praštit ho palicí po hlavě. S odstupem času vidím, že měli pravdu. A děti mám dvě. Dopřej si čas, vybreč se, přelaď se na nemiminkovskou notu a ono to přijde, ne hned, ale za půl roku, za rok to určitě uvidíš jinak. Přeju hodně, hodně síly :k:

In reply to by ha.nka

Děkuju Hani, achjo, dvě Hanky :(. Vypadá to, že se s přítelem posouváme každým dnem o něco dál. Každopádně nás to asi hodně sblížilo, teď to celé spolu prožíváme jako jednotka, ne každý sám za sebe a to je pro mě hodně důležité. Snaží se se mnou být každou volnou chvíli. Už o tom tolik nemluvíme, není co pořád dokola probírat, vlastně není to k ničemu. A už se mi z toho ani neuleví. První dny byly hrozné, nemyslitelné, že bych mohla vůbec ještě někdy fungovat. Ale po týdnu už cítím, že NĚKDY v budoucnu snad něco tak, jak budeme chtít my, vyjde.
Momentálně jsem se upla na svatbu. Chceme se vzít. Snažím se myslet na něco jiného, než na miminka. Uvažovala jsem o studiu VŠ, ale nic, co by mě zajímalo se dálkově studovat v blízkosti bydliště nedá.
Jako bych pořád hledala něco, na co se soustředit.
A po všech těch našich debatech jsme se shodli, že to zkusíme znova, za pár měsíců. Už i zjišťuju, jak na tom byly i jiní, kteří si tím prošli. Po jaké době na to byli připravení a co říkají doktoři. Jen ať vím, kdy se na to připravit.
Ale strašlivě se bojím. Má to smysl, dokud se bojím?
A kdy to už nebude tak čerstvé?
Milion otázek. Ale asi mi je už o něco lépe.

Odběr kategorie 18.týden těhotenství

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky