Ahoj maminky, asi se tu opět utvoří dva tábory...Zajímal by mě váš názor na výchovu. Včera jsme se poprvé pohádali s manželem ohledně výchovy dcery. Jsou jí dva roky a měsíc. Byli jsme včera spolu na procházce, šli jsme krmit slepičky. Pak jsem malé říkali, že už jdeme a jí se nechtělo a pořád se vracela krmit. Mně to nevadí. Když jsme na procházce, tak nikam nepospíchám a nechávám jí prostor.
Tak a je to naše :-)
Nika_Moni Čt, 18/08/2011 - 09:35
Tak maminky a spolutěhulky.Jsem můžete psát příspěvky pročpak se cítíte osamělé a co vás trápí 
Rádi se podělíme o své trápení a rádi si pomůžeme povzbudit se Snad nám to tu vyjde
konizace - problémy
Tak jsem holky podstoupila tu konizace, asi jako kazda jsem se vnitrne obavala, ale ze to bue takoveto peklo to jsem fakt necekala....
Rýma
Zdravím. Jaké kapky do nosu užíváte v těhotenství? Děkuji za zkušenosti.
Prima adopce
Zdravím, dostala jsem se do tizive situace, odesel od nas tatinek.. Mam uz jednu krasnou 7 letou holcicku. V lednu 13. 2020 by se mi mel...
Miminko k přímé adopci
Dobrý den. Nedávno jsem zjistila, že jsem ve 17. týdnu očekávání. Miminko si ale nemůžu a nechci nechat, protože bych ho nedokázala...
Přímá adopce - Hledáme
Zdravím, jsme s manželem státem prověření druhožadatelé- stát se vhodnými osvojiteli miminka majoritního etnika.Touto cestou bychom,...
Nejdřív jsem šla na monitor na půl hodiny. Čára dělohy skoro rovná, to bych se musela leda převalovat, aby tam něco bylo, vleže mi břicho nikdy netvrdne, jen někdy na boku, v noci tak jednou a jinak třeba i při sedění a shýbání a chůzi, ale není to za den moc často.
9
Ahoj holky pletařky,jestli tady nějaká je..chci plést 4letému synovi svetřík jen mě nějak nenapadá jakým vzorkem bych to mohla plést 
nevím jak správně utahovat aby to bylo ok tak bych chtěla nějaký lehký vzorek aby se to utahování ztratilo ..poradte
2
Hezký den maminy
tak jelikož se nám teď roztrhnul pytel se srazíkama, tak se musíme taky nějak domluvit :C]]:
Zatím jsme 4, já, Sarah.Saphi(Šárka), Scarynka(Denča) a Pomněnka(Peťula).
Sraz by měl být nejspíš někde vÚstí nad Labem, to se ale ještě domluví+termín.
8
Tak maminky a spolutěhulky.Jsem můžete psát příspěvky pročpak se cítíte osamělé a co vás trápí Rádi se podělíme o své trápení a rádi si pomůžeme povzbudit se Snad nám to tu vyjde
19
ahujte maminy, potřebuju poradit ohledně odsávačky. Máte zkušenost s nějakou tou elektronickou? Manuální s balonkem mám a moc to s ní nejde
6
http://www.alza.cz/nokia-x3-02-pink-d216518.htm mám ho dva měsíce ale chci si koupit klasický bezdotekový cena je 3200Kč
0
Komentáře
Ahoj, uz nevim, jak dal.
Ahoj, uz nevim, jak dal. Jsem ted 27+2, s rizikovym tehotenstvim na neschopence. Strasne dlouho(pres osm let) jsme nemohli otehotnet, 4x nam nevyslo IVF. Manzel je cizinec a pracuje v cizine, ale necekana zprava o (nakonec prirozenem:)) otehotneni me zastihla tady a jeho tam. Bala bych se cesty, zejmena letadlem, a take bych rada rodila tady, proto jsme udelali docasne opatreni, ze ja budu do porodu tady a po sestinedeli pojedem vsichni hned za nim. Bohuzel manzel muze prijet jen jednou za mesic na vikend,prijede v sobotu a v nedeli v poledne musi pryc, je unaveny z prace. Myslela jsem, mam tu rodinu, mamku...Bohuzel prave v dobe, kdy jsem otehotnela, se s moji puvodni rodinou neco stalo, nebo jsem to proste jen do te doby nevnimala.
Muj tata vlastni cinzovni dum, jsme tri deti, vzdy jsem si myslela, ze je to dost pro vsechny, ale zrejme i vlivem partneru mych sourozencu, zacala (mnou nepozorovana)ticha valka o majetek. Byl to jeden sok za druhym, vubec nic jsem netusila, ale oni meli detailni plany a za mymi zady mne vysoupli z jakehokoliv jednani o majetek. Mela jsem je oba moc rada, sestre jsem vzdy pomahala, hlidala deti, ale pak jsem zjistila, ze mne mela jen na to. Jednou, jeste pred tim,nez se stala ta schuzka, na niz jsem se vse dozvedela(brezen), mi zavolala, nechci-li za ni prijit si popovidat, ale kdyz jsem prisla, dala mijen deti a lehla si. Kdyz se vzbudila, tak mi rekla,no tak uz muzes jit. Ja byla v soku, chovala se ke ne jako k nejake sluzce!
Nevedela jsem jak na ty situace reagovat, jak se branit. Jedine, co jsem udelala, ze jsem se s nimi (sestrou i bratrem) prestala bavit.
To bohuzel sestre nestacilo. Je nyni doma a jeji druha holcicka ma vrozenou ocni vadu. Vzdy jsem ji utesovala a snazila se ji pomahat. Ale kdyz se zpetne na vse podivam, ona pro mne nikdy nemela ani slova utechy, kdyz jsem potracela a nevychazelo nam jedno IVF za druhym. Je to jako bych mela na ocich nejake klapky.
Bydlime obe v tom cinzovnim dome, v suterenu je vetsi mistnost, ktera slouzi jako komora. Mela jsem v ni kolo zamcene na zamek. Jednoho dne na mne zvonil svagr a rval, ze chce muj zamek od kola. Kdyz jsem se ho ptala proc(myslela jsem, ze mozna kvuli rekonstrukci domu), zarval jen, ze ho chce pouzivat. Jenom jsem zavrela dvere a dal nereagovala. Rano jsem pak nasla me kolo i se zamkem hozene na mych dverich(bydlim v 5.p bez vytahu) a na komore novou petlici. Pozdeji jsem se dozvedela, ze svagr prisel o praci. Muj otec je bohuzel nemocny a barak a deni v nem jsou pro nej podruzne. Nikdo z rodiny nic neudelal, nezastal se mne, vsichni delali, ze se nic nestalo. Prisla jsem si jak naivni idiot, ktery mel vsechny rad a nevidi,co se ve skutecnosti deje. Napsala jsem vsem e-mail, co se stalo a ze jsem tehotna.
Bohuzel to pak bylo jeste horsi. Asi sestre vadilo, ze se na mne konecne usmalo stesti, kdyz ona ho ted nema. Cekala jsem pres mesic na volny termin chaty(kterou miluji, narodila jsem se tam) od otce, a kdyz jsem ho dostala, prosila jsem sestru sms, aby to respektovala. Naschval prijela s celou rodinou, snazila jsem se ji vyhybat, ale neustale za mnou chodila a rikala, jak co na chate delam spatne(uplne blbosti-houbicka na myti nadobi se dava sem apod.),prendavala mi me veci a byla zla a bezohledna. Vecer situace vygradovala a svagr mne fyzicky napadl a sebral telefon. Utekla jsem ven a kricela o pomoc, asi za pul hodiny jsem se promrzla vratila,nasla svuj telefon a zavolala policii. Bohuzel jsem se strachy o miminko zhroutila, neustale jsem jen brecela a trasla se a moje sestra ovladla situaci, vzala si je stranou a napovidala jim, co chtela. Nakonec rekli neco, ze drobne rodinne rozmisky nebudou resit a odjeli. Byla jsem uplne zoufala, zavolala jsem zachranku a ty mi konecne pomohli, odjela jsem do porodnice, udelali mi ultrazvuk a mohla jsem tam den zustat. Vubec jsem nechapala, proc to vsechno delaji, co se jim stalo, proc zrovna ted, kdyz konecne, konecne cekame miminko, predstavovala jsem si predtim, jak bude mit ma rodina radost se mnou, mozna nejaka lekce z naivity, ale proc zrovna ted??? (Na chatu jsem od te doby nejela, nemohla bych tam po te hruze ani vkrocit.)
Prijela pro mne mamka a dal jsem zustavala u ni. To ale sestre strasne vadilo a nakonec ji napsala mne ocernujici dopis, v nemz si hraje na chudinku, ze jsem vse zpusobila ja. Videla jsem jen kousek toho dopisu, ale myslela jsem, ze to nepreziju, nemohla jsem ze sebe vypravit ani slovo, myslela jsem, ze tem lzim prece nemuze nikdo verit, ze jsou nejaka FAKTA...Mamka (kterou jsem vzdy velmi milovala vedle sveho muze nejvic na svete, ctila jsem ji jako charakter, byla pro mne vzor),mi vsak rekla:"mam tri deti, tohle uz neni precitlivelost, to je nenavist. Chces jen, abych je nenavidela..." Uz jsem nemohla. Nebyla jsem schopna se jakkoliv branit. Az vecer jsem ji rekla, ze mi je jiz jedno, co si o mne mysli,
Nevim jiz, co mam delat, jsem tu sama, nemohu od kamaradek chtit, aby mi suplovali manzela nebo rodinu,mohu se s nimi sejit, vse probrat, ale pak se zase vratim do sveho bytu sama, kde nikdo neceka, manzel je skvely, moc mi dava silu, ale taky tu neni fyzicky.
Nejvic ze vseho, celou tu dobu, se snazim myslet na nasi malou holcicku, snazim se myslet pozitivne, ale pak vzdy sestra neco udela. Nevim jiz,co mam udelat, aby mne nechala byt. Vypada to, ze si je jista, ze kvuli miminku nic nepodniknu a tak je cim dal troufalejsi a zlejsi. MUDr. mi jiz drive predepsala Magnesium a B6, protoze mam jiz stahy delohy.Navic je koncem panevnim(ale to se snad jeste otoci) a ma maly prutok krve. Opravdu se moc snazim, aby miminko prospivalo, snazim se jist dobre, cvicit, byt pozitivni, ale je mi moc smutno a citim strasne bezpravi od tech nejblizsich(byt se snazim sebevic na to nemyslet) a osamelost. Mohl by mi prosim nekdo poradit, jak dal? Hlavne, aby to nemelo spatny vliv na zdravi miminka. Moc dekuji.
Ahoj, no čučím tady na
Ahoj,
Jsme na tom trošičku podobně...Nám taky doktoři řekli, že to přirozeně nepůjde, tak jsme se připravovali na umělé...a ejhle, mimi vzniklo úplně samo... Teď jsem 26+6 
Kousíček od tebe. Pořád mám o malého strach, jelikož napřed jsem krvácela a teď zase musím brát magnesium...a co nejvíce odpočívat...takže ležím doma a jsem sama. Ale ač jsem předtím měla nějaké trable s rodinou, tak teď je klid.
no čučím tady na tvůj příspěvek a nějak to nemůžu pobrat...tolik věcí se ti děje, no hnus.
Za prvé teda gratuluju k těhotenství
S tím dalším ti asi fakt nejsem schopna poradit... nedokážu si to představit. Napřed jsem si myslela, že by ti mohla pomoct mamka, ale to jsem ještě nebyla na konci tvého příspěvku... A manžel - je moc daleko? Vydělává aspoň dost peněz? Proč se na to ptám....napadlo mne, ty jsi na rizikovce - takže buď na nemocenské nebo sociálce...peníze asi nic moc...ale manžel vydělává - nebylo by lepší, kdyby sis pronajala nějaký malý byt a do porodu byla tam? Sice tam budeš sama, ale to jsi i teď....ale hlavně tam budeš mít KLID (nejlépe snad ani rodině neříkat, kde bydlíš...jelikož prostě jediné,co můžeš pro mimi teď udělat - je mít klid)...
Ahoj, u nás je to taky to
Ahoj, u nás je to taky to samý :o( ... táta si dofrčí z práce ve tři hodiny, vletí útokem na ledničku a sedne k PC a pak ho vidíme až večer před televizí u Simpsnů. A nějaké společně strávené víkendy, to si můžem jenom nechat zdát. Já jdu se synem ven a manžel jenom řekne ať mu z cukrárny přinesem zákusek. Jinak zase prosedí celý dny u PC. Takže to nemáš takhle sama a úplně tě chápu. Já už jsem strašně dožraná a asi to brzo zabalím, myslím že to s ním nemá už cenu. Do teď jsem si pořád říkala, že se to zlepší a dávala jsem mu pořád šanci, ale nevede to k ničemu. Ale odejít mám hrozný strach, neboť jsme manželé a ještě máme syna. A kdybych přišla o syna to bych nepřežila :o(( Vůbec nevím kde začít a jak si s manželem o tom promluvit, je to dost citlivý téma a on se o takových věcech nebaví, vždycky na mě zařve a zavře se do pokoje a už se mnou nemluví.
ahojky,tak všechny
ahojky,tak všechny většinou máme problém jen s kamarádkama,ale ty i s hlapem....:-( nemluvila jsi s ním o tom,???Je to blbé.Máme čišit radostí,protože jsme maminy ale kolikrát to tak není co?Taky to znám
vždycky obejmu syna a řeknu mu jak jsem štastná že mám aspoň jeho-když se pohádám s chlapem tak že bych se nejradši zbalila a odešla,ale jsem strašně štastná že ho mám i když bych ho někdy zabila..asi jako každá z nás 
tak to fakt nemáš
tak to fakt nemáš jednoduché.Já bych s takovým chlapem být nemohla
promin že to tak píšu,ale já jsem zase jiná nátura.My se taky občas pohádáme,ale vždycky se nějak domluvíme a můj chlap tady v tom je skvělý.Já jsem tvrdohlavá a on vždycky příjde a pak si to v klidu proberem i když je někdy zas tvrdohlavý on,ale o rodinu se stará skvěle a finance má taky pod sebou on..když nemáme peníze což je ted dost často,protože té práce není jako dřív a já jsem na nemocenské,tak se vždycky o nás dokáže postarat.A nemůžeš jít třeba k rodičům??když jsi o tom už několikrát přemýšlela,tak to asi není zrovna to co jsi do života hledala ne??a i když máš kamarádky,tak přece to trápení s chlapem jen tak nevymažeš z hlavy.
no jo jak už jste manželé
no jo jak už jste manželé tak je to složitější
ono už to tak jednoduše nejde.No snad se vám to zlepší a bude to ok,ale je špatné,že se to zhoršilo příchodem malého.je jasné že je to změna,ale až tak?Vy jste neplánovali mimi?
tak to ti úplně
tak to ti úplně rozumím.Já taky vždycky manželovi vyhrožuju že se odstěhuju a on se jen směje a ví proč
já bych to taky neudělala..na to jsem srab.protože ho miluju a život bez něho si neumím představit.Je fakt ale že to máme úplně jiné než vy no :-(my si rodinu taky plánovali a manžel tím že jezdí po montážích tak si pak malého chce pořádně užít a byl vždycky neštastný že u hodně věcí nebyl..jak začal chodit,mluvit atd..ale to je úděl pracujících chlapů.Je fakt,že ted už to není jako dřív.Jak byl mimi tak se mu věnoval víc protože měl lepší práci a byl každý den doma,ale ted co jezdí po těch montážích -už to dělá 4tý rok tak je čím dál unavenější a tak když je doma tak chce radši odpočívat než chodit někam na procházky a výlety..neříkám že nejdem nikdy to zas aspon jeden den ze tří dnů volna si na nás čas udělá.Ale tého chlapa v tom případě nechápu>Dítě chtěl a ted se obrátil??Co čekal?6e to bude něco jednoduchého??Kolik je mu let že píšeš že je mladý???
tak to je mladý no...asi si
tak to je mladý no...asi si uvědomil,že je na to mladý a že by chtěl víc volnosti..je fakt,že můj manžel měl taky 23 když jsem otěhotněla,ale on žil od 16ti sám tak byl o dost vyspělejší než ostatní v jeho věku a tím mi dost imponoval.Kdysi jsem chodila s klukem který byl o 3roky starší než já..v té době mu bylo 24 a choval se jako 15ti letý puboš
seděl pořád na pc,v létě místo abysme šli na bazén tak zadělal žaluzky a seděli jsme tam jak v bunkru 
to jsem si řekla že s takovým chlapem bych dítě nechtěla...dneska je mu 31 a je pořád stejný..bez ženské a jen s kamarádama a pc....byla jsem s ním proto že jsem se bála že mě nikdo nebude chtít a zůstanu sama,tak jsem s ním byla 4roky..ale pak jsem poznala mého manžela a hned to bylo jiné.no každopádně chci jen říct že není jediný na světě a jak říkavala moje mamka tak ten pravý s velkým P příjde až to budeš nejmín čekat..a ten tvůj to asi nebude když se tak trápíš..je fakt že rozvod je horší než rozchod ale já být ve tvé situaci tak bych mu dala ultimátum..ty jsi taky určo mladá když jemu je 23 a život máš před sebou a trápit se s takovým chlapem který nejeví o vás zájem a ty se utěšuješ že máš aspon ty kamarádky,tak to není to nejlepší řešení.jak dlouho jste spolu?A jak dlouho jste spolu chodili než jste do toho praštili???
ahoj holky můžu taky k
ahoj holky můžu taky k Vám??
ahoj,jasně,že
ahoj,jasně,že můžeš..proto jsme tady...:-)
Ahoj další osamělá, tak
Ahoj další osamělá,
tak vidím, že se skupinka rozrůstá....No jo, je nás fakt hodně...ale kurník, to přece musí být osamělý i ty "naše" dřívější kamarádky, které se od nás tak nějak vzdálily...ne? Přece snad nejsme osamělé jen my těhotné? Nebo jo? :puzzled:
Tak já se už 6 měsíců utěšuju, že až se malej narodí, že konečně nebudu tak sama...ale jak tady píšeš, ono to asi lepší nebude....Je fakt, že kdo jako se mnou půjde přes den někam s kočárkem na pivko....všichni přece pracují...večer zas bude malej spát, to už ho nikam nepotáhnu...No a o víkendu všeci mají svoje plány....No je to jakési smutné.
Ahoj, tak vidím, že jsi
Ahoj, tak vidím, že jsi plán opravdu uskutečnila a "Klub osamělých maminek a těhulek" založila
Je smutné, že takové kluby musí vznikat, ale je nás opravdu hodně.... Takže snad se tady navzájem povzbudíme a nebudeme se už cítit tak osamělé!!! :heart:
Ahoj,ano ano,kdyz jsem to
Ahoj,ano ano,kdyz jsem to tajt cetla,nemohla jsem to jen tak nechat.Ted se aspon muzeme podelit o sve trapeni a vzajemne se povzbudit at to ti nasi kulisci nemuseji vnimat spolu s nami:-*.Tak doufam,ze se to chytne,i kdyz je to smutne
no smutné to je,ale pro ty
no smutné to je,ale pro ty co se cítí stejně jako my, tak je to povzbuzení že nejsou sami co mají takové trápení
já nevím ale připadá mi že u nás ve městě snad není ždáná osamělá mamina jen já 
když jsem se sem nastěhovala,tak jsem si dala inzerát abych našla nějakou kamarádku na vycházky s dětma a nic 
teda jedna se ozvala ale je to s ní jako s ostatníma...sice jsme v kontaktu ale není to nějak žhavé.bud se o nehodí jí nebo mi.Mě se to nehodí teda jen když je manžel doma a to není moc často.Mám tady asi 6kamarádek,ale polovina z toho chodí do práce a další mají milion jiných kamarádek takže nemají čas 
tak já nevím asi jsem divná.Když jsem chodila na základku tak jsem měla jen jednu nej kamarádku,jinak ostatní se mi nějak vyhýbali.Připadalo mi to že nejsem pro ně dost dobrá.nebyla jsem ždáná šprtka z lepší rodiny jako třičtvrtě naší třídy.Nebo je to ve mě,že lidi nějak odpuzuju 
na učnáku už to pak bylo lepší,tam jsme byly skvělá parta.bylo nás ve třídě 30holek a z toho jsme byli rozděleni na skupinky co se baví a co ne asi jako všude.Tam jsem měla dost kamarádek,ale jen 2nejlepší.Dodnes se s tou jednou stýkám ale jen občas když jedu k našim.U našich jsem pak měla ještě jednu nej kamarádku se kterou jsem propařila nocí a nocí.jenže ted i když se občas sejdem tak už to není ono.našla si chlapa a od té doby mi příjde divná.Neozývá se,sem tam když se náhodou potkáme tak prohodíme jen pár slov a jako dvě cizí holky.Příjde mi odměřená.já mám dítě,další na cestě,ona chtěla dítě už dávno jenže on ne,když se pak rozhodli pro dítě tak se nějak zadlužila takže si to ted nemůže dovolit,jeho nemiluje ale mají se jen rádi..no já nevím celé mi to příjde nějaké divné 
nebo si to spíš beru moc k tělu že na mě nikdo nemá čas.Když jsem u našich tak se tam nemám s kým bavit kromě sestřenky která bydlí vedle nás a ta taky chodí do práce takže zase nic 
mám tam jen švagrovou se kterou se nesnesem,takže jsem jen u našich na zahradě..i když mi to vyhovuje.ale tady mi to prostě chybí.Mám tady jen tchýni ale u té nemůžu být každý den.I když ona je super a chápe že jsem tady sama,ale ona má kamarádky se kterýma se navštěvuje takže jsem ráda že si aspon jednou za týden najde na nás čas a můžem k ní na kávu 
všem které jsem nudila se omlouvám,ale když už jste to založili tak se vykecat musím...a navíc někdo začít musí ne?? 
jen kdybych tady našla ještě kamarádku ze stejného města tak bych byla úplně spokojená...:-)
tak jsem se vykecala noo
Myslím si,že tady jsi
Myslím si,že tady jsi nikoho nenudila...tento klub je založen od toho aby se sem psali takové příspěvky jako jsi napsala ty a abychom se podporovali
Jak jsem to tak pročítala tak to máš tak nějak stejné jako já.Na základce jsem měla jen jednu opravdovou kámošku,se kterou jsme tedy v kontaktu stále,má dvě holčičky,ALE má přítele,který jí hned podezřívá,že byla u jinýho když jede ke mě na návštěvu,takže se moc nevídáme a když tak se bojím aby kvůli tomu neměla problémy.Nu jinak mi na základce až do 8.třídy říkali zombie.A to jenom proto,že jsem se neoblíkala jako oni.Hold jsme na to neměli.V deváté třídě už to bylo OK.Nu na střední to nejdříve šlo,ale pak se tam začal řešit maturák a bylo to vháji.Každý chtěl něco jiného a jako třída jsme se fakt nebyli schopni domluvit,takže taky tak.Tam jsem měla jednu kámošku,která se na mě naštvala když jsem se nemohla dostavit na její narozeniny a už to jelo.Najednou se mnou nemluvil NIKDO! Seděla jsem tam sama vzadu v lavici a nechápala jsem,už se mi tam ani chodit nechtělo.Všechny ty pohledy a všechno...fakt jsem to už nedávala.Nu nakonec se to vylepšilo a zase jsme spolu mluvili,ale už se tomu prostě nedalo říkat přátelství,protože kamarádka by mě pochopila a nenaštvala by se.Nu což,teď opravdovou kámošku se kterou bych pravidelně chodila na kafčo nebo tak něco nemám.Mám jen takové ty,co občas napíšou na FB jak se máš a jestli se někdy sejdem,ale když přijde den kdy se máme sejít tak přijde SMS že to dnes nevyjde.Takže by se dalo říct že přátele fakt nemám.A tak sedím doma,přítel je teď často v práci(celý týden) krom neděle,občas zajdu s pejskem ven a jinak se vždy jedu projet do města,abych jen neseděla doma na zadku a nekynula 
Tak jsem se taky tak nějak vypovídala 
je mi hned lépe...díky vám 
takových nás je víc no
takových nás je víc no jak jsi psala s tím FB.Taky tam mám hodně kamarádů,kteří jn tak napíšou a to je všechno.Polovinu z nich jsem vymazala,protože jsem tam měla i známé se kterýma jsem se kdysi hodně bavila když jsem chodila po diskotékách,ale ted jak jsme všichni dospěli a polovina z nás už má děti tak když se potkáme tak se jen pozdravíme a to je všechno takže se tomu přátelství nedá říkat.I když hodně z nich jsem si tam nechala abych tam aspon někoho měla
a občas si s nima ještě napíšu.Taky jsem zjistila že i věco jako peníze dokážou kamarády rozdělit.Je tomu asi rok co náš dobrý kamarád začal chodit s o 10let starší rozvedenou ženskou.No nic,to je každého věc a i když je hodně lidí z naší party začlo odsuzovat že je stará atd tak mi hned sedla i když mě je 28 a jí 40.Začali jsme se scházet čím dál víc,chodili k nám na kávu,o víkendech jsme vždycky poseděli dlouho do rána,chodili na pivo atd,bylo to super..jenže přišla dovolená.Domluvili jsme se celá parta že pojedem na rybářskou dovolenou.Všichni jsme se těšili a domlouvali se na platbě atd.já tu dovolenou objednávala a tudíž jsem od všech pak musela vybrat peníze.Jelo nás 11 dospělých a 5dětí a všechny kromě jednoho byli do 5let.Tudíž jsme se domluvili že děti do platby počítat nebudem.Abych to upřesnila tak se jednalo o platbu jen za ubytování.Jídlo měl každý vlastní-dalo se tam vařit.Objednávali jsme 3chatky.No jenže ten náš kamarád s tou přítelkyní jako jediní nemají děti takže nastal problém.Oni nějak tu domluvu přeslechli že děti do toho počítat nebudem a už byl problém na světě.Pustil se do mě že za svoje dítě nechám platit jiné atd,takže sjem ho po půl hodině dohadování poslala někam a bylo to.všude si začal na mě stěžovat že jsem sprostá atd a to jen proto že jsem to zařizovala já.Už mu bylo jedno že tam jeli další 4děti od známých,on se prostě vybíjel jen na mě protože já jsem to objednávala.a to nebyla velká částka.Mělo se jednat cca o 1000kč podle něho jak si to vypočítal.Já vím že pro někoho to je moc,ale řešit to jen semnou a vylívat si zlost na mě jen proto že jsem to objednávala a ti druzí prostě nic.Takže jsem si to s prominutím odsrala sama.Dneska už ani nezavolají nic.Na dovolené jsme spolu nekomunikovali vůbec.Jen co jsem promluvila tak se hned do mě pustil.Dost mě to mrzí protože tak jak jsme byli nej kamarádi tak jedna ženská a jedna dovolená a na nej kámoše hned zapomene a ted my s manželem jsme ti nejhorší 
Holky, tak si to čtu a
Holky, tak si to čtu a říkám si - nejste vy dvě já?:-) Mám to úplně stejně... na základce jen pomluvy, bo jsem se jako jediná dostala v 5. třídě na gympl (že jen tak tak a asi omylem,to už je nezajímalo)...a hned sem byla nafrněná a moje do té doby nejlepší kamarádka se se mnou přestala bavit...Na gymplu to nebyla žádná výhra, bo jsem byla outsider,co se týče oblečení a dalších věcí, holt naše rodina nebyla nikdy bohatá...Takže jsem se třeba nemohla účastnit nějakých akcí,atd. Měla jsem tam 2 super kámošky, zůstala mi jedna a i ta nějak mým otěhotněním postupně odpadává, jelikož ji děti děsí a je těžké najít společné téma, zvláště,když teď už nechodím pařit a po koncertech a tak, jelikož mám klidový režim. Na výšce super, ale už se to rozuteklo do světa...prostě pořád dokola....Takže mám taky akorát tak kamarády na FB, ale napíšem si tak max. k svátku a k narozeninám...nikdo nemá na nic čas, všichni strašně zaneprázdnění....už několikrát jsem navrhovala nějaký sraz (teda před tím otěhotněním)...a nikdy se to neuskutečnilo...
A co se týče lalino83 toho zpackaného hromadného výletu....tak právě my plánovali s kamarádama něco podobného (akorát že my byli ten bezdětný pár), nakonec jsme z toho vycouvali právě proto,že sem otěhotněla a nemohla jet...no,ale vlastně sem ráda, bo se obávám, že by to dopadlo přesně tak nějak (teda já bych se o pěníze kvůli dětem nehádala)...ony ty hromadné akce jsou vždycky ošemetné a jak jde o prachy, tak to dopadne vždycky blbě:-(
jo to je pravda..my už jsme
jo to je pravda..my už jsme se takhle dožrali na silvestra a ted znovu takže se společnýma akcema končím!na silvestra jsme se taky domluvili že my s manželem všechno nakoupíme protože máme auto a že se to pak rozpočítá na počet osob.Jenže ten přišel v 5,my už ve tři a už se vypilo to a tamto a ten snědl víc než tam ten a už to bylo
nečekala jsem že máme takové kamarády.Přitom byla taková domluva a to že někdo přijel později tak za to já už nemůžu.já taky musela zaplatit bečku s pivama a pivo jsem neměla ani jedno a neřešila jsem to..ale zjistila jsem že máme super kamarády 
a to mě dost štve..asi jdou tady jiní než u nás na vesnici odkud pocházím.tam jsme nikdy finance na společných akcích nemuseli řešit 
no jo tak se poznají kamarádi
Haha, tak fakt jako
Haha, tak fakt jako bazírovat na tom, kdo přišel později a snědl míň je dost drsný (nehledě na to, že já přijdu poslední,ale sním nejvíc
)...Ale je fakt, že my jednou taky pořádali takovou akci a dost jsme přemýšleli, jak to jako udělat,aby právě nikdo takhle blbě neremcal...No a vymysleli jsme, že bude určená odpovědná osoba, která bude pivo z bečky čepovat a zároveň zapisovat čárky, kolik kdo toho vypil...No, čepovala sem a psala sem já...moc jsem si to neužila,ale nikdo aspoň nenadával a bečka se vypila celá....Tento rok se as akce konat nebude, jelikož já bych se jako zapisovač už zúčastnit nemohla,bo večer sem tuhá už tak v devět.