svatba za dveřmi a já vzteky brečím, je to snad o tom?

Ahoja, tak pristi sobotu mam svatbu. Jsem už z toho cela na ohrab, svědkyně pořád není domluvená kde přespí, neboť ji tahám z Otravy do Olomouce. Prý ma v OLomouci kamaráda, kde by přespala, jinak jsem jí nabízela přespaní já - už mám strach zda vůbec dojede. Navíc sama si musím najít nocleh ze soboty na nedělu.
Květiny ještě nejsou odsouhlasené, buď v ženichově bydlišti /ovšem tam že mě nazaručí modrou hortenzii, prý snad s nádechem růžové/ nebo unás v Olomouci. Mamka už 14 dní "chodí" do té hospody aby objednala jídlo. To už sice neřeším, co spíš...tak jestli tam bude výzdoba a květiny ..s tím se mě opět motají ty ne-objednané květiny.
Co noc, to hrozný sen, jednou, že nemám šaty, pak jsou mě malé, pak zase, že je spackaný účes. Na zkoušku jdu totiž až dva dny před svatbou......takže pořád nevím jak to bude vypadat.
Mojho musím pomalu kopat do zadku, neboť má volat faráři aby jsme se sešli a řekli si jak proběhne obřad /já se často nevdávám, tak nevím/, volat kapele aby to potvrdil, řidiče, auta.

Do pr--- mě už to tak štve, už jsem aji na něho řvala, vztekem.....tak právě přemýšlím zda se na to nevykašlat..měl to být muj a jeho den a místo toho ...se mě chce brečet, že chci snad po všech nemožné. Jen on se chtěl ženit a co věci a služby ....za vše se platí jen to nemusí dopadnout podle představ, tak pak nevím.