Stěhovat se nechci :'(

Ahoj tak to ti nezávidím. Já jsem z domova už 28 let, nikdy se mi moc nestýskalo, bydlela jsem na více místech, s nynějším partnerem jsme nakonec koupili dům v místě jeho bydliště. Do narození dcery bylo vše v pohodě, ale teď co se tady děje to je hrůza. S tchýní jsem se tak hnusně pohádala, že nám to málem rozbilo rodinu a já jsem tady úplně sama, teda úplně ne mám moje zlatíčko a tři psy, ale jinak nikoho. A teď jak mi chybí moje rodina to je neskutečný. Já to tady začala tak nenávidět že taky nevím jak z toho ven. Přestěhovat se bohužel nemůžem na to nemáme peníze, u nás jsou nemovitosti podstatně dražší. Jinak do Děčína bych se vrátila hned, mám tam bývalou tchýni s tchánem, jsou to skvělí lidi a po nich se mi stýská moc.

Ahojda, moc dobře znám, co prožíváš, v dubnu loňského roku jsem se s manželem kvůli práci stěhovali z Ml. Boleslavi do Frýdku-Místku (přes 300km). Bylo to kvůli práci, kterou mu tam nabídla firma, za dobré peníze, s bytem... Jelikož jsme opravdu potřebovali lepší příjem (já na rodičovské), tak jsem souhlasila. Už první dny jsem ale začínala trpět, manžel v práci, odchází před 7h, když přijede v 17h, je to pro mě jako zázrak. Já doma, s 3letým klukem, zavřená jak někde ve vězení. Výsledek: moje deprese, věčné hádky, že jsem doma sama a že mi prostě už hrabe... V létě to šlo, to jsme s prckem chodili na dětská hřiště, k vodě (i když loňské léto vůbec koupání nepřálo), takže stejně většinou doma.
Je to hrozně těžké rozhodnutí, musíš si uvědomit jak moc bude tvůj přítel vytížen novou prací, jak si schopna se přizpůsobit novému okolí, jestli si seznamovací typ (já třeba vůbec ne). A hlavně jak moc ti bude chybět rodina. Já si to tu uvědomila, že ta rodina mi chybí, hlavně mamka, která mi byla vždycky po ruce, když jsem potřebovala hlídat, odskočit si, jít na drby s kamarádkou nebo si s ní prostě jenom poklábosit.. Teď po novém roce se manžel rozhodnul, že si začne hledat práci zase v místě našeho předchozího bydliště, čekáme druhé a já měla depku, jak to zvládnu, když tu nebudu mít nikoho k ruce, přece jen je to občas k prckům potřeba. Ještě nevím, zda se budeme opravdu vracet, ale vypadá to že ano a mě se hrozně uleví. Před stěhováním jsem si spoustu věcí neuvědomovala, ale když jse člověk tak daleko od rodiny a hodně často sám, je to opravdu těžké. Kdybys chtěla třeba ještě s něčím poradit, klidně písni zprávu, ráda pomůžu, máš dítě, další čekáte, mysli v tomhle taky hodně na sebe a na děti Chápu, že peníze jsou potřeba, ale zase za jakou cenu... Drž se

ahoj já jsem po půl roce známosti odstěhovala s přítelem z Opavy do Prahy, pravda byla jsem těhotná,děti jsem ještě neměla, ale i tak opustit rodinu, práci, přátelé a odstěhovat se 400km, daleko s tím že až se mimčo narodí budu na to nejspíš sama mě docela mrzelo. Od začátku jsem to tady nenáviděla, ale už jsem tu 4 roky, za rodinou jezdím pravidelně vlakem i se dvěma dětma což je i 6 hodin cesty a nelituju toho.

a co nějaký kompromis,ne přímo Jirkov ale něco mězi,aby mohl dojíždět za lepší prací,tobě by se tam líbilo,hezké město eventuelně tam někoho znáš a mami by to neměla zas extra daleko k vám :?

Tezko radit.. :( Ted resime doma to same a resime to uz cele mesice..Manzel se stehoval pomalu pres pul republiky za mnou,ale prace je mnohem lepsi v jeho regionu..Tady u nas uz bydlime,pracuje tu,vydela na nas region vcelku slusne,ale u sebe v regionu vydelal mnohem vice atd..Jenze,jenze...nikaho tam neznam,nikdo by mi nepomohl s detma jako tady moje mama co pomaha porad..Kdysi jsem ji naznacila co resima a byla zaskocena,ze by pry sla i s nama,ale,ale...Je to fakt tezky...Resime to porad,kazdy den,kazdou vterinu.. :( Ja si taky dost tezkco zvykam a manza to vi..On si taky tady zvykal tezko jak rikal,ale asi to nesl lepe nez bych to nesla ja tam..Tezk se prizpusobuju.. :( Mam rada sve jiste..Nicmene,uz jsem nalomena dost..Uvidime jak to dopadne...Pro me je priorita deti a jejich stesti a to svoje uz nejak "zapomenu",ale manze tohle nechde ani slyset,ze moje stesti je pro nej vse.. :) :h: Zkratka,resime to porad a cas ukaze co vitezi..Co tvpoje mamka,nesla by s tebou?

Co počítám,tak v děčíně máme asi 12 velkých zš-každá čtvrť má jednu až dvě.
prostě na každým rohu.
v jirkově jsou taky školy-asi čtyři.ale to prostředí ... hnus. :( všude samá placka,nikde žádná zeleň,samý paneláky-prostě to je vyloženě město,který bylo hodně dobrý v minulým režimu :( a co si budeme povídat-se složením obyvatelstva to tam také dvakrát není příjemné :(
Děčín je krásný město-v dolíku,všude krásně zelený kopce,vyhlídky,a to bydlíme v centru,takže krásný starý zástavby,kousek od zámku.prostě to tu miluju.
Ani v Praze jsem si nikdy nezvykla.po dvou měsících jsem utekla.
co se práce týká,asi bych s jeho příjmy tam-ani do práce nemusela,ale já nejsem typ,který by do práce chodit nechtěl.a hlavně-tady se mám kam vrátit.
snažila jsem se mu vysvětlit,že ne všechno se dá počítat na peníze,že nevím,jestli je pro něj lepší vydělávat peníze za cenu toho,že doma bude mít trosku na antidepresivech....
Jsem asi divná a ač je mi teprve 27-tak se mi nechce nějak zase začínat znova.chápete co tím myslím?

Tohle je hodně těžký, je potřeba zvážit a probrat všechna pro a proti. Najít v dnešní době dobrou práci není k zahození a málokdo by si to nechal ujít, ale když má člověk rodinu tak nemůže uvažovat jen za sebe. Těch faktorů pro rozhodování je hodně, bydlení, kamarádi, rodina, prostředí atd. My jsme se stěhovali v listopadu přes půl republiky takže si taky zvykám na nové prostředí, není to lehké ale mám tu chlapa, kterého miluju a navíc se s náma stěhovala i moje mamka takže jsem to měla v tomhle směru ulehčené.
Chce to o tom mluvit a probrat to ze všech stran. Pokud by jediným pozitivem měla být ta práce pro partnera tak bych se na tvém místě nestěhovala.

Hmm. koukám 85 km.. Já bych se stěhovat nechtěla. Kvůli dceři, kvůli přírodě, kvůli možnosti najít práci. Vždyt kolem toho Chomutova je to ošklivý. Možná jen můj pohled 'občas projíždějící' osoby no.. Jste na to dva, jestli máš pádné důvody ( já bych si je našla), tak trvej na svém. Nejde jen o tebe, ale o obě děti a tvoji budoucí možnost práce a zábavy.