separační úzkost aneb holky, co byste dělaly?

Ahojky, jdu si pro radu a i se trošku vypovídat.
Adam má přes 10m, separační úzkost v plném proudu a jde o to, že moje mamka "vyhrožuje", že si ho příští pátek vezme k sobě s tím, že je zvědavá, co bude dělat.
Adam na ní není vůbec zvyklej, od mala ho měla asi 5x na procházce v kočárku a to ještě když byl úplně malej. Ted když jdu k mamce na návštěvu, tak k ní nechce vůbec jít, natahuje po mě ruce a brečí. Mě to vždycky ♥ rve, když tam přijdeme a mamka ho hned tahá z kočáru, ten spustí ječák, sápe se po mě, že k babičce nepůjde. Několikrát jsem s mamkou mluvila o tom, at nespěchá, nechá ho rozkoukat a nenutí ho, že ho tohle období přejde, ale bez výsledku. Vždy mi ho i přes řev vezme z ruky a je jí to jedno :-/.
Holky, jsem taková cíťa, že mi to vadí?? Jak to řešíte vy?

děkuji za názory :k: