prosím poraďte

Ahoj holky, já už vážně nevím co mám dělat. Včera jsem odešla od manžela, se kterým jsem už 4 roky. Nemáme miminko, protože nám to nějak pořád ne a ne vyjít. Vloni jsem od něj v tuto dobu taky utekla, ale pak mě přesvědčil a odjela jsem s ním domů. Utíkám k sestře do Olomouce, tam mám takové malé útočiště. Problém je v tom, že nemám hrozně dlouho práci a jsem na něm finančně závislá a to on moc dobře ví. Vloni, když jsem se k němu vrátila, tak byl chvíli klid, ale teď to zase začalo. V práci mu nakukali, že mě viděli s nějakým chlapem, on mě pořád kontroluje telefonem, dokonce si vyžádal i výpisy hovorů. Pak na mě uhodil a vyptával se s kým teda chodím, aniž by vůbec zjišťoval, zda je to pravda nebo ne. Dalším problémem je, že bydlíme v zapadlé vesničce, kde dávají lišky dobrou noc a v domku s jeho maminkou a babičkou, kvůli kterým jsem odešla už vloni. Pořád mě kritizovali a vím, že pro ně nikdy nebudu dobrá snacha a Petr se mě nezastal, právě naopak nechtěl nic řešit, že si mám udělat pořádek s nima sama. A když jsem se ozvala, tak jsem byla drzá. Vloni jsem tomu dala šanci, ale nic moc se za tu dobu nezměnilo, právě se vyskytl další problém a to je jeho žárlení. Už jsem to nemohla vydržet, ale mám ho pořád ráda. Je to můj první kluk, a je mi po něm smutno, ale vím, že když bych se tam vrátila, tak to bude asi pořád stejný. Pořád bych musela jen uklízet, a když by se mu to nezdálo moc čistý, tak znova a znova. Pořád bych neměla práci, protože dojíždět mě nenechá, že by se nám to finančně nevyplatilo. Pořád bych byla jeho rodině trnem v oku. Taky si říkám, že to že nemám práci a dítě za tu dlouhou dobu, že je to nějaký znamení. Jsem z toho zmatená, protože všichni co o tom ví a znají nás, tak mi radí, ať co nejdříve odejdu, že takový život nejde. Možná chci slyšet i názor někoho cízího, nezaujatého, nevím. Taky je pravda, že, když jsem tam, je mi smutno po rodině, protože jsem na konci republiky a nemám tam nikoho. Ale ani nemůžu jet za segrou do Olomouce, protože se to prý nehodí, když jsme manželé a společně se mu tam moc nechce kvůli penězum a taky ví, jaký mají na něj všichni názor. Když už mu řeknu, že na chvíli pojedu za malým synovcem, tak mi v zápětí řekne, že si taky na víkend odjede s klukama pod stan. Taky to, že se mě včera předtím, než jsem odjela ptal, ať mu povím, jestli se vrátím a to vyčítání s tím stanem jsou věci, které se mi nelíbí a od někoho, kdo mě jak tvrdí pořád miluje nesedí. Já vážně nevím, omlouvám, se že jsem se tu tak rozepsala, a že je to trochu mimo těhotenství, ale asi potřebuji se z toho vykecat. Děkuji K.