Ahoj holky,
prosím o radu. Do června mám mateřskou a pak bych si měla vyřídit rodičovskou, ale nevím, kde a kdy se to řeší, jestli půjdu na 2,3 nebo 4 roky. Kdy bych si to měla vyběhat? Až před koncem mateřské? A kde?
Díky za rady!

Ahoj holky. Synáček spinká, tak mám čas popsat svůj předčasný porod.
Večer 9. 12. 2008 jsem si šla lehnout, protože mě chytla migréna, ve dvě ráno už jsem to nemohla vydržet, tak jsem si vzala prášek, co mi napsal gynekolog na migrénu. Nicméně asi po hodině mě chytly záda, tak jsem nemohla spát, bolest mi vystřelovala do bříška, tak jsem myslela, že mám zácpu. Šla jsem na záchod asi třikrát, takže jsem si opravdu neuvědomila, že mi začíná porod :-) V posteli jsem vydržela do devíti do rána. Když se manžel probudil a zeptal se mě, jestli už mě přešla ta migréna, tak jsem řekla, že už mě hlava nebolí, ale bolí mě trochu bříško. Manžel zavelel jet k doktorovi, tak jsem si pomalu zabalila tašku, kterou jsem samozřejmě neměla vůbec připravenou. Když jsem přijela do porodnice, natočili mě monitor a doktor mě oznámil, že mám kontrakce po 2 - 3 minutách, načež jsem na něj vyvalila oči a vůbec jsem tomu nevěřila. Ještě mě vzal na ultrazvuk a zjistil, že mi prcek stále sídlí v děloze zadečkem dolů, takže prý půjdeme na toho císaře, co mi sliboval. Manžel jen oznámil, že si jede domů pro foťák, že je za půl hodiny zpátky, ale sestřička se ho zeptala, jestli si teda nepočká na miminko, že to bude trvat tak 10 minut :-) Byla jsem jak Alenka v říši divů. Píchli mi Gynipral na zastavení kontrakcí a už jsem jela na sál. Ještě předtím se mě doktorka zeptala, jestli budu chtít uspat nebo jenom píchnout spinální anestezii do páteře. Já hrdinka samozřejmě chtěla píchnout do páteře, abych byla u toho, až se můj drobeček vyklube na svět (doktoři mi na střídačku říkali, že to bude holka, kluk, holka, kluk...), takže jsem opravdu netušila, co čekáme :-) Když jsme přijeli na sál, anesteziolog mě posadil na operační stůl, píchl mi injekci do páteře (mimochodem vůbec nevím, že mi ji píchnul) a že prý si mám lehnout. Za chvilku se mě zeptal, jestli cítím, jak mi brní nohy a jestli cítím teplo. Tak jsem odpověděla, že jenom tak trošku. Tak prý to zkusíme :-) Doktorka se mě zeptala, jestli něco cítím, tak jsem jí oznámila, že mě právě řízla do břicha. Nato anesteziolog oznámil, že ještě teda počkáme. Znovu stejná otázka, jestli cítím teplo v nohách... stejná odpověď.... jau.... ještě počkáme.....znova....jau. Tak to bychom tady mohli být hodinu, oznámil anesteziolog, tak prý mě uspí. Nasadil mi kyslík a píchnul injekci do žíly. Probudila jsem se až za dvě hodiny na pooperačním pokoji, byla jsem ještě trošku oblbnutá a sestřička mi oznamovala, že máme chlapečka, 3100g, 50 cm. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, protože jsem rodila o měsíc dřív. Tak jsem se jen usmála a zase usnula. Když jsem se probudila, pořád jsem si prohlížela tu cedulku na ruce, na které bylo uvedeno jméno mého chlapečka, jeho váha a velikost. Chtělo se mi brečet štěstím :-) Sestřičky ke mně pustili manžela jenom na chviličku, poděkoval mi za syna a řekl, že je strašně krásněj a že už to všem oznámil a ještě mi přinesl fotku, kterou vytisknul doma. Pořád jsem si jí prohlížela. Filípka jsem naživo viděla až druhý den po porodu, protože ležel na JIPce, měl infekci, žloutenku, problémy s dýcháním při krmení...atd. Následovala řada různých vyšetření, ale všechno bylo naštěstí v pořádku. Po několika dnech nás konečně dali spolu na pokoj, leželi jsme na dětském oddělení nedonošenců a den před Vánoci nás paní doktorka pustila domů. Takže jsem si přinesla domů ten nejkrásnější dáreček :-)