Zuu

03.10.2010

Tak je to tu jako vždy, tety - já se tady do půlnoci vybavuju se zápisným a zabalený nemám ani ponožky - až na mě ráno v deset bude zvonit Monča s Adinkou, to se budou divit, že já tepr

Kdo bude balit?
Kdo bude balit?
Kdo bude balit?
Komentáře jsou momentálně nedostupné. Děkujeme za pochopení.
11.10.2009

Ahoj mamky, máte některá zkušenost s tímto čajíkem - granulovaný, prodává se třeba v DM.

Je od prvního týdne a měl by být na bříško.

Malý se mi pořád kroutí bolestí a strašně pláče i když mu dávám Sab simplex, já nejím nic nadýmavého, piju čaj pro kojící, atd.

Je ten čaj dobrý???

Díky za radu

Komentáře jsou momentálně nedostupné. Děkujeme za pochopení.
07.10.2009

Ahoj tety, tak se konečně dostávám k popisu mého porodu. V porodnici mě přezdívali - "ta , která si zkusila od každého kousek", takže popis je hodně hodně dlouhý.

Přenášela jsem, malý nechtěl ven a císaře mi nechtěli plánovat, že je hlavou dolů, prospívá a nehrozí nic vážného, že porodím normálně. Ale podle UZ měl váhu 3,8 kg, takže už to mě děsilo. Každopádně ukecat se nenechali a nastupovala jsme na vyvolání ve 41+2 tt.

Do porodnice jsem přijela na půl sedmou ráno, pan primář mě vyšetřil, natočili mi CTG a řekli, že nález je zcela gynekologický, porodnický ani náhodou, čípek tuhý, porodní cesty úplně uzavřené a že mají dva dny na preindukci a dva dny na indukci porodu a až pátý den by se přistoupilo k císaři - no to jsem málem omdlela. Zavedl mi tabletu na změkčení čípku s tím, že další den mi dají ráno druhou a večer třetí a že se to rozjede.

No, každé 2 hodiny jsem chodila na křivky CTG, nedělo se nic. Ale v poledne mě už bolelo břicho hodně, ale jen dole a bylo mi řečeno, že to nejsou stahy, že to bolí břicho celé, že je to jen podrážděná děloha. Poslali mě do sprchy - v horké vodě bylo fajn, jakmile jsem vylezla, špatné.

Ve dvě hodiny přijel manžel jenom jako na návštěvu, když budu rodit až za ty čtyři dny, takže neměl s sebou ani foťák, ani jídlo pro sebe, nic. A já měla už velké bolesti - ovšem po vyšetření komentář stejný - nic se neděje, stahy to nejsou, jenom podrážděná děloha.

Ve 4 hodiny mi napustili vanu s aroma olejem, protože bolesti sílily a že v ní mám být alespoň hodinu, aby mi to ulevilo. Byla jsem tam 15 minut a v břiše mi něco prasklo - tak jsem se postavila, popadla vložky - a ona to plodová voda - takže najednou to bylo - "maminko, rodíme".

Nastoupily okamžitě kontrakce, celkem silné a po 4 minutách. Manžel byl celou dobu se mnou, okamžitě od porodní asistentky pochytil psí dýchání a každou kontrakci prodýchával se mnou od začátku do konce, připomínal mi, že mám být uvolněná, pomáhal mi vstávat, chodit, polohoval nohy, dával napít, no prostě byl neuvěřitelný. Vyšetřili mě a řekli, že jsem otevřená na 4 prsty - to bylo 6 hodin.

Kontrakce pořád sílily a brzo přišly porodnické kontrakce - opravdu šíleně bolestivé a v intervalech 2 minuty, minuta. Byla to hrůza, ale díky manželovi jsme to zvládla bez křiku a hysterie, ovšem bolestí jsem brečela, to opravdu ano. Byla jsem už vyčerpaná úplně strašně, jak to šlo tak rychle po sobě, ale vevnitř se nedělo nic. V 9 večer jsem byla pořád jen na 4 prsty - tak se rozhodli mi dát klystýr a epidurál.

Anestezioložka mě napichovala při kontrakci, protože mezi nima to stihnout nešlo, ale nezabralo - takže jsem dostala hned dvojitou dávku, aby se ten rozjetý vlak přibrzdil. Po dvou hodinách jsem dostala další dávku, protože bolesti byly už zase děsné a o půlnoci pan doktor konstatoval, že i přes čípek a injekci, které jsem mezitím dostala na otevření, jsem pořád jen na 4 prsty, hlavička nenaléhá a že už to teda zastavíme a půjdem na císař. Ulevilo se mi moc.

Manžela oblíkli do doktorského a už jsme byli na sále.

Anestezioložka nabídla, že mě umrtví jen od pasu dolů, že to udělají do toho epidurálu, co už mám píchlý - jenže nezabralo, já pořád cítila každé štípnutí. Tak mě posadili a píchali mě k páteři znovu. To už zabralo, tělo mi zmrtvělo, ale měla jsem strašný třes, nemohla jsem to vůbec zastavit, nefungovalo ani manželovo konejšení, nic.

Chtěli začít a dali mi masku s kyslíkem, že se bude mě i miminku lépe dýchat - a v té chvíli se to celé posr... - najednou jsem měla pocit, že se nemůžu vůbec nadechnout, masku na obličeji a dusila jsem se. Nemohla jsem se hýbat - nohy umrtvené, ruce připnuté k madlům, tak jsem jen křičela že nedýchám, nemám vzduch, dusím se - bylo to hrozné. Když jsme slyšela, jak anestezioložka říká, že mě uspí, málem jsem umřela - ten svíravý pocit, že se udusím a oni mě nechají a já už nikdy neuvidím ani miminko ani manžela, ten nikdy nezapomenu. Ten byl ze všeho nejhorší. A pak už nevím nic až do probuzení po narkóze po dvou hodinách.

Nebylo mi nic, dýchala jsem normálně, ale anestezioložka to vysvětlovala manželovi tím, že už byl organismus po těch 12 hodinách bolestí příliš unavený, aby to zvládl a omlouvala se mu a pak i mě - byla skvělá.

Manžel mezitím opatroval našeho prcka, pak mi ho přinesl, malý se hned přisál, bylo to skvělé a okamžitě jsem na všechnu bolest zapomněla.
Druhý den jsem se postavila, došla do sprchy a už to bylo vše ok - jizva bolela každý den méně a pátý den po porodu nás pustili domů - takže nakonec vše perfektní.

No, byl to román, tak snad jsem nikoho neunudila k s mrti.

Opravdu velké velké díky mému manželovi, bez kterého by se náš prcek rodil určitě hůř a déle.

Zuza

Komentáře jsou momentálně nedostupné. Děkujeme za pochopení.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka