XMikinka
Ahojte holky.Hodně jsem chodila sem na blog a když jsem měla nějaké problémy,tak jsem se probírala vašema zkušenostma.Ještě jsem si s vámi nepsala,protože mi vaše zkušenosti stačily a sama už jsem jednou rodila,tak hodně vím.Ale o čem Vám chci napsat???.....No,před 10 dny jsem začala špinit,byla jsem asi 9+4tt, šla jsem k doktorovi a ten mi řekl,že se nic neděje,že mimčo je vpořádku a srdíčko mu byje o sto šest.Odešla jsem klidnější. Ale stále jsem špinila a sílilo to.
Udivilo mě, že mi nenapsal nějaký prášky (orgametril,utrogestan, a pod.) Včera jsem začala krvácet.Břicho mě sice nebolelo,ale neváhala jsem,sedla do auta a jela k němu znovu. Ovšem tentokrát jsem klidnější nebyla.Řekl mi,že mimčo je mrtvé už delší dobu a musím okamžitě na revizi. Dnes už jsem doma,ale bylo to hrozné a je. Takže když začnete někdo jen špinit,tak neváhejte a jeďte k lékaři.Není to vpořádku ani,když je to v termínu měsíčků.
Nejhorší je, že jsme se o mimčo pokoušeli rok a půl a takle to dopadlo.Takže holky,šetřete se,netahejte se s ničím a zapojte do domácích prací i své drahé polovičky...Držím vám všem palečky,aby vám vše dobře dopadlo a užily jste si to těhotenství bez jakýchkoliv potíží.Pa pa Miška :ooo:
Ahojte, moc se omlouvám, že jsem vám všem neodepsala,dlouho jsem tu nebyla,...Všem Vám děkuji za oporu a za názory.
Vím, že těhotenství není nemoc, moje první těhotenství probíhalo úplně bez problémů, naopak jsem ještě v 8 měsíci chodila do práce a dělala úplně všechno,ale to bylo přirozené těhotenství,...
Po druhém těhotenství (po léčené sterilitě), kdy mi doktor hrozil, že je to opravdu hodně rizikové, jsem téměř nic nedělala,ale teď mám jiný názor,.... Když se to má stát, tak se to stejně stane.
Nyní se znova pokoušíme o miminko a dokonce zatím bez jakýchkoliv léků na potlačení ovulace a podobně a uvidíme,....Nechci nic uspěchat,ale myslím, že je to na dobré cestě,..Vypadá to, že by se nám mohlo podařit otěhotnět přirozenou cestou,... Jinak Vám všem ještě jednou moc děkuji a přeji, aby jste měli bezproblémové těhotenství, kterého si budete jen a jen užívat, protože si myslím, že nejkrásnější pocit pro ženu je hřejivý pocit svého budoucího miminka v bříšku.
Předně bych Ti ráda napsala, že mě to mrzí za Tebe, dušička určitě bolí. Jak psala budoucí maminka níže, tak příroda si to takhle řeší sama a pokud jsi neprodělala více potratů v minulosti (tam by mohla být genetická zátěž nebo porucha srážlivosti krve), tak těhu opravdu nemá smysl podporovat léky. Mně dr. říkal, že takhle do 12tt dopadne 1/4 těhotenství. Já mám hned 3 kamarádky, kterým těhu takto nedopadlo (7tt, 8tt a 12tt).
Každopádně držím palečky, aby jsi brzy zase nosila nový život pod srdcem a vše dobře dopadlo.
Ahojky napíši Ti svůj příběh. I já jsem se s manželem snažola rok a půl o mimčo, když se to konečně povedlo, tak jsem v půlce 10tt loni v červenci potratila stejným způsobem jako Ty. Já ale nejsem zastáncem udržovat plod na začátku těhotenství pomocí léků. Bylo mi jedním lékařem vysvětleno, že pokud se potrat stane takto brzy tak může být příčina v genetické vadě miminka a že se s tím tělo takto vypořádá samo a že je lepší když to jde takto přirozeně než kdybys musela ve 20tt na přerušení pro vrozenou vývojovou vadu. Prostě si říkám, že když je plod v pořádku tak se udrží a správně se vyvíjí. Vím o čem mluvím, protože jsem teď v 38tt a pracovala jsem dost náročně do doby než jsem nastoupila na řádnou mateřskou. Nosila jsem těžké věci a vykonávala běžné domácí práce. Těhotenství není nemoc. Vím že Tě to moc bolí, mě se ta má špatná zkušenost stále vrací a bolí to. Uvidíš že po tříměsíční pauze se Ti to povede znovu. Budeš mít teď dělohu pořádně přichystanou. Já jsem se tenkrát utěšovala tím že alespoň vím že jsme oba v pořádku a že se nám to povedlo a tak jsem věděla že je to jen otázka času než se to podaří zase. Snad nebudeš nazlobená, že jsem nebyla moc taktní ale jen jsem napsala svůj názor Držím Ti palečky abys přesně za rok už nosila pod srdíčkem téměř hotového človíčka a chystala ses k porodu pa
co tě potkalo,vehnalo mi to slzy do oči :r: ,dnes jeto tyden co mě pustily z nemocnice,ve 13tt,jsem začala hodně krvacet,ale opravdu hodně,strašně jsem se bala že o mimi jsem přišla,ale vnitřně jsemm věřila že tam bude,celou cestu do nemocnice jsem probrečila,a modlila jsem se aby o to miminko nepřišla,a hned v zapěti na utz jse viděla :h: ,na dalši utz jsem čekala tyden,byl no hodně dlouhy tyden.......Ale když mi ukazali mimi,spadl mi obrovskej kamen ze :h: ,na ikonce je zrovna fotečka kterou mi tam udělaly,poležela jsem tam 2tt,a zdase že zatim je vše ok.Pro to chapu tvoji bolest,a doufam že už nikdy nebudeš muset projit stejnym peklem.A za par měsicu,budeš zase těhu.je mi to moc lito.ale držse,musi byt lip :h: :k: :)
moc mě mrzí, že tě to potkalo. bohužel znám hodně holek, které to prožily. :\/:
V 8tt jsem taky začala špinit. Byla sobota, tak jsem počkala hodinu a když se objevila trocha krve, valili jsme s manžou do špitálu. Bylo to sice zrovna v termínu měsíčků, ale primář si mě tam pár dní nechal (bylo podezření, že by se mohla začít odlučovat budoucí placenta). No hrůza. :\\: Poprvý jsem manžu viděla brečet, což bylo ještě horší. :\\:
Po 5 dnech mě pustili - mimi se naštěstí uhnízdilo.
Zítra začínáme 20tt a jsem strašně ráda, že jsem tenkrát jeli hned. Všem přeju krásný těhulkování a žádný takový zážitky!






















