Děkuji, před chvílí jsem odeslala email. Tak uvidíme.

Ahoj, moc děkuji. Zkusím to tedy nějak srozumitelně vylíčit, ale předem se omlouvám, za případné chyby. Nikdy jsem nebyla moc dobrá ve vyprávění, vše motám do sebe. A asi to bude trochu delší.

Už od začátku těhotenství můj gynekolog upozorňoval na to, že mimi je menší než by mělo být. Nejdříve o víc jak týden, postupně se rozdíl zvyšoval. Když mi odebírali krev v 16 tt, vyšlo riziko Downova a Edwardsova syndromu. Takže mě poslali na odběr plodové vody, kde oboje vyvrátili a potvrdili zdravou holčičku. Tripple test vyšel špatně tuším z toho, že bylo mimi menší (něco v tom smyslu pronesl i můj gynekolog). Ve 20 tt. následoval velký UTZ v nemocnici, kde pro změnu zjistili, že malá má menší stehenní kosti a kosti v ručičkách. Rozdíl nevím přesně, ale kolem týdnu. Zbyla jim ještě nějaká moje plodovka, takže vzorek poslali do Prahy, kde dělali testy na nějaké jiné vady, ohledně toho růstu kostí. Výsledek byl naštěstí negativní. Dále to sledovali, nakonec mě nechali na starost mému gynekologovi. Kdyby se mu prý něco nezdálo, ať mě zase pošle k nim. Na další kontrole zjistil můj dr. ještě o něco větší rozdíl tím, jak bylo mimi velké a tím, jak by mělo být, takže mě poslal zpět do nemocnice s tím, že si mě nejspíš nechají na rizikovém oddělení. Rozdíl byl tuším kolem 4 týdnů (přesně už si to nepamatuji a teď se nechci přehrabovat v papírech, malá mi spí, ale myslím, že nějaký ten den či týden není momentálně podstatný. Více jak 4 to nebylo). S brekem jsem si doma sbalila věci a odjela do nemocnice. Udělali ultrazvuk a potvrdili slova mého gyn. Co jsem tam ležela, střídali se tam 3 doktoři, z toho jeden měl hlavní slovo. Ten se jako první zmínil o vyvolání porodu. Nicméně když mi dělal ultrazvuk jiný doktor, nic takového neřekl. Zatím se prý počká a udělá se další ultrazvuk cca za 10 dní, aby viděli, jak miminko povyrostlo. Mezitím zkoumali průtoky atd., které byly v pořádku, jak mi řekli, ale za pár dní mi nasadili prášky právě na zlepšení průtoků, což jsem nepochopila. Bohužel v nemocnici jsem si nic takového neuvědomovala, nemocnice vyloženě nesnáším, takže jsem byla vedle vůbec z toho, že tam musím ležet. Až postupem času, mi to začlo docházet. Pak mi přidali ještě jedny prášky, už ani nevím na co. Žádné problémy jsem totiž neměla, kromě menšího miminka, což by těžko ovlivnili nějakými léky. No, asi mi je dali, abych tam neležela jen tak, či co. Nicméně deset dní ubíhalo strašně pomalu a ten hlavní doktor se o vyvolání zmiňoval stále častěji. Ti další dva vůbec. Jako důvod mi řekl, že by ve mně miminko mohlo odumřít. Takže mi nahnal docela strach a já se s porodem pomalu začala smiřovat. Všem návštěvám jsem to také takto vylíčila. Známá, co tam za mnou chodila, má v nemocnici kamarádku a ta se dívala do počítače, jak to se mnou je. O porodu ani zmínka, ještě mě uklidňovala, že to určitě vyvolávat nebudou. Přítelova matka má v nemocnici také známou, takže se i ta dívala, a také usoudila, že porod nebude. Takže mi stále nikdo nevěřil, že mi to dr. opravdu pořád omílá dokola. Přišel desátý den, den D. Hlavní dr. si mě zavolal a že prý mi dá tabletu na to vyvolání. Já, ze strachu o mimi ani neprotestovala, říkala jsem si, že on je doktor a víc co dělá. Jen mě zaráželo, že mi neudělali ani ten ultrazvuk. Takže mi dost nešetrným a bolestivým způsobem zavedl tabletu a poslal mě na pokoj s tím, že to může klidně týden trvat. Asi za hodinu mě pak laskavě poslali na ten ultrazvuk, kde zjistlili, že miminko o těch deset dní vyrostlo tak, jak mělo. Na můj dotaz, proč tedy první zavedli tabletu a pak teprv UTZ, když ani nevěděli, zda vyrostlo nebo ne, mi bylo řečeno, že rozdíl byl dost velký. Vrátila jsem se tedy na pokoj a zanedlouho mi praskla voda a do 4 hodin byla malá venku. Narodila se 35+4, vážila 1 700 g a měřila 41 cm. Apgar skóre dobré 9-9-9, dýchala bez problémů, do inkubátoru jí dali jen na ty dvě hodinky, co mě nechali v porodním boxu. Pak jsem ji měla u sebe, akorát ve vyhřívaným lůžku, místo postýlky. Kojení se bohužel nepodařilo, jak byla malinká, tak stále spala, na jídlo jsme ji budili, marně. Takže každé jídlo byl boj. Kojení mi tedy zakázali s tím, že bych jí moc unavovala. V nemocnici jsem strávila asi měsíc.

Takže opravdu byl ten porod tak nutný? Vím, rozdíl 4 týdnů je velký, ale přeci jen, za těch 10 dní to malá vyrostla jak měla. Nestačilo tedy jen dělat častěji UTZ a kontrolovat ji? Nejsem doktor, ale mám důvodné podezření. Známé kamarádka vyslovila jisté pochybnosti ohledně toho doktora, který rozhodoval.
Pokud jste to dočetla až sem, moc děkuji. Je to pro mě dost důležité.

Ještě jsem zapomněla dodat, malá vypadá naprosto normálně, takže ani nevím, zda má opravdu kratší kosti na nohou a rukou.

Děkuji, samozřejmě jsem se snažila odsávat, ale mléka bylo málo, prý když není stimulace od miminka, tak nemám čekat zázraky. Vydržela jsem odsávat 4 měsíce, samozřejmě jsem míchala s UM. Chtěla jsem vydržet co nejdéle, ale poslední dobou bylo tak hezky, že jsem nevydržela sedět doma u odsávačky, takže mléka ubývalo a ubývalo. Ale musím říct, že podpora od sester rovna nule! Byla tam snad jen jedna, která měla slova útěchy a podpory, ostatní na nějaké kojení kašlaly a to si nemocnice nese titul - baby friendly hospital. Navíc, jelikož jsem prvorodička, tak zkušenosti žádné a oni mi o pravidelném odstříkávání řekli až kolik dní po porodu.