No, teď už teda studentka nejsem, ale své první dítě jsem měla ještě na vysoké, bylo to ve čtvrťáku, měla jsem před sebou ještě dva roky studia - medicina. Babičky obě pracovaly a ještě k tomu v OV a já studovala v Hradci Králové. Bylo to dost náročné, i když manžel byl moc obětavý a hodně pomáhal. Pracoval na směny, měl dvanáctky a pak vždy nějaké volno. Školu jsem měla v páťáku každý den, ale spoustu jsem si toho mohla různě nahrazovat s jinýma skupinama, případně o víkendu - doktoři jsou v nemocnici pořád... A ještě jsem měla jednu kamarádku, která se mi snažila všemožně pomoct (byla rok předtím v zahraničí na stáži, tak měla některé předměty hotové). Šesťák jsou praxe v nemocnici a státnice, no, to když jsem chodila na ty praxe, to už jsme si museli pořídit paní na hlídání. Nebyla drahá (30Kč/hod), byla se svými dětmi na mateřské, ale ty už měla trochu větší. Ale celkově musím říct, že to byla strašná zabíračka. Myslím si, že vždy nejvíc záleží na Tvé vůli, když budeš opravdu chtít, tak to zvládneš!

ahojky já letos začla studovat v Praze na VŠ. mám 21.měsíčního syna a babičky 400km daleko, takže přijedou tak na zkoušky a cvika co jsou celý týden. Jinak mám školu jednou za měsíc o víkendu a hlídá přítel, bez něj by to nešlo.