Verča Novotná
Verča Novotná
Zdravím všechny maminky i snažilky.
Že jsem těhotná jsem se dozvěděla v 5.tt. Nejdříve jsem byla v rozpacích, jelikož jsem mladá. Těhotenský test jsem si dělala 2x a 2x vyšly 2 //. Druhý den jsem šla ke gynekologovi a ten mi potvrdil těhotenství. Řekla jsem mu, že nevím určitě, jestli si ho nechám. Jenže od chvíle, kdy jsem tu malou "fazolku" viděla na UZV, tak jsem ji milovala. Bylo nádherný na sobě pozorovat, jak se moje tělo mění, aby právě ta malá "fazolka" přežila. V 7. tt jsem opět šla ke gynekologovi, že jsem se rozhodla, že si mimi nechám. Ale ten mi akorát řekl, ať přijdu tak za 3 týdny, aby bylo něco vidět. Tak jsem se ptala, jestli mám brát nějaké vitamíny a on mi řekl, že můžu, že mě nikdo nutit nebude (v tu dobu jsem už stejně baštila kyselinu listovou na doporučení mé těhotné kamarádky). Dva dny po návštěvě doktora jsem začala špinit. Šla jsem do nemocnice a tam jsem za 2 dny potratila. Nikdy nezapomenu na tu noc, kdy jsem měla silné bolesti, kvůli kterým jsem nemohla spát. Sice mi píchla sestřička injekci, ale to mě bolel jak zadek, tak břicho. Vím, že jsem ležela v posteli a držela si bříško a v duchu prosila to miminko, aby mě neopouštělo. Jenže brzo ráno jsem šla na záchod a šly ze mě velké kusy :( Na tom záchodě jsem se složila. Věděla jsem, že je zle. I když se mi v tu chvíli hodně ulevilo - skoro mě přestalo bolet břicho - tak mě hrozně bolelo srdíčko. Celý den jsem v nemocnici probrečela. V poledne jsem šla na sál. Včera to byl týden :( Hrozně mi to miminko chybí, stýská se mi. Je hrozný, že už nemám ty chutě, nepotřebuju tolik spát, nepotřebuju tolik čůrat :( Chtěla bych další miminko, snad klidně hned, ale na druhou stranu vím, že je brzo, že bych to nezvládla. Hodně mě ten potrat vzal.
Všem děkuji za přečtení, chtěla jsem se vypovídat mezi lidma, kteří mi rozumí.
In reply to No mě v nemocnici říkali, by Verča Novotná
jo to taky slisim ruzne nazory a rady...ale dyl jak ty dve nebo tri menstruace bych necekala...ja otehotnela takhle brzy....a udrzelo se to,sice mam rizikove a taky jsem dost dlouho krvacela ale ted je mala pry v poradku a krasne roste tak uz se snad nic pokazit nemuze.....uvidis....ale ja poslechla radu naseho primare.......a myslim ze by spatne zamerne neradil....proc taky ze???? zkus se na to preptat a uvidis....neboj vse dobre dopadne!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!ok???
Pořádně se vybreč, to moc pomáhá a věř, že to tak mělo být a příště to určitě vyjde, ještě asi nebyl správný čas.
Držím moc palečky a hodně síly.
Ahojky straslive me mrzi co se ti stalo muzeme si podar ruce me minuly tyden ve ctvrtek byl zjisten zamkly potrat takze jsem v patek byla na revizi a je mi stale strasne, nedokzau se s tim vyrovnat vubec nevim co mam udelat aby mi bylo lip pritel je mi stale na blizku byt doma chvilku sama je pro me nepredstavitelna bolest a vim, ze jen co prijdu z kontroly coz je v utery zkusime to znova neni to doporuceno, ale diky memu zdravotnimu stavu kdy mam problemky musime co nejdriv nebo by mimisek nemusel par lek klidne byt.... takze to vse necham na prirode kdyz me o mimiska prirpavila sama si rekne kdy noveho necha uhnizdit.... kdyby jsis chtela pisnout jsem tady presne vim co prozivas a je to strasne.... nikdy bych neverila, ze clovek muze citit takovou bezmoc takovou bolest
Ahojky je mi to moc líto a vm jak se cítíš,já potratila doma ve 12týdnu ataky jsem to v nemocnici obrečela šíleně a popravdě ještě dlouho trvalo než to přebolelo,ale říkala jsem si,že příroda to prostě nechtěl...tak mi to řekl primář když jsem bulela na pokoji ;) a jak píšeš jsi mladounká a mimnko určitě budeš mít až bude vhodný čas a přebolí to :one: Já mám osmiletýho synka a po tomhle potratu jsem otěhotněla za dva roky..vzdala jsem snažení bála jsem se že se to stane znovu a vše proběhlo vpořádku a tet mám dalšího chlapečka.tak přeji moc at tě to přebolí :k: :k:
Zdravím všechny maminky i snažilky.
Že jsem těhotná jsem se dozvěděla v 5.tt. Nejdříve jsem byla v rozpacích, jelikož jsem mladá. Těhotenský test jsem si dělala 2x a 2x vyšly 2 //. Druhý den jsem šla ke gynekologovi a ten mi potvrdil těhotenství. Řekla jsem mu, že nevím určitě, jestli si ho nechám. Jenže od chvíle, kdy jsem tu malou "fazolku" viděla na UZV, tak jsem ji milovala. Bylo nádherný na sobě pozorovat, jak se moje tělo mění, aby právě ta malá "fazolka" přežila. V 7. tt jsem opět šla ke gynekologovi, že jsem se rozhodla, že si mimi nechám. Ale ten mi akorát řekl, ať přijdu tak za 3 týdny, aby bylo něco vidět. Tak jsem se ptala, jestli mám brát nějaké vitamíny a on mi řekl, že můžu, že mě nikdo nutit nebude (v tu dobu jsem už stejně baštila kyselinu listovou na doporučení mé těhotné kamarádky). Dva dny po návštěvě doktora jsem začala špinit. Šla jsem do nemocnice a tam jsem za 2 dny potratila. Nikdy nezapomenu na tu noc, kdy jsem měla silné bolesti, kvůli kterým jsem nemohla spát. Sice mi píchla sestřička injekci, ale to mě bolel jak zadek, tak břicho. Vím, že jsem ležela v posteli a držela si bříško a v duchu prosila to miminko, aby mě neopouštělo. Jenže brzo ráno jsem šla na záchod a šly ze mě velké kusy :( Na tom záchodě jsem se složila. Věděla jsem, že je zle. I když se mi v tu chvíli hodně ulevilo - skoro mě přestalo bolet břicho - tak mě hrozně bolelo srdíčko. Celý den jsem v nemocnici probrečela. V poledne jsem šla na sál. Včera to byl týden :( Hrozně mi to miminko chybí, stýská se mi. Je hrozný, že už nemám ty chutě, nepotřebuju tolik spát, nepotřebuju tolik čůrat :( Chtěla bych další miminko, snad klidně hned, ale na druhou stranu vím, že je brzo, že bych to nezvládla. Hodně mě ten potrat vzal.
Všem děkuji za přečtení, chtěla jsem se vypovídat mezi lidma, kteří mi rozumí.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
