Ahoj holky. Založila jsem si jiný Nick, protože sem chodí hodně známých kamarádek a nechci aby to věděli.¨
Jsem v 37tt a už dlouho mě trápí jedna věc. Syn kterému jsou dva roky bude mít zanedlouho sestřičku a je asi jediná osoba v rodině, která mi pohladí bříško, dá mu pusinku, ptá se kdy bude miminko doma atd... prostě je to miláček. Manžel už takový zájem vůbec nemá. V prvním těhu byl nadšený ze všeho, chodil se mnou na ultrazvuky, vše dobrovolně absolvoval se mnou, nevadili mu moje nálady, věčné válení se, pomáhal s domácností atd. Tohle těhu bylo plánované, rok po svatbě jsme se tak rozhodli a vyšlo to na první pokus... bohužel od oznámení těhu manželovi mi přijde, že totak nechce. Byl spíš v šoku (přitom jsme to několikrát probírali), začal řešit peníze (hypotéku máme už rok, doděláváme "zbytky" a finančně se špatně nemáme) atd. Čekala jsem že je to jen první šok a že to přejde a bude to krásný jako první těhu... mýlila jsem se. Když jdu na kontrolu, nikdy se nezeptá jak jsem dopadla, nikdy mi nepohladí bříško, nezeptá se jak mi je i když ví že tohle těhu špatně snáším, jen ho zajímá co je k jídlu, jestli jsem se celý den neválela, malého si po práci pochová, pak si jde lehnout a hodinu si spí. Večer něco dělá na domku, je unavenej a jde do vany a spát. CO se sexu týká, musím o něj skoro prosit... a když vyjímečně nechci já, tak jsem špatná. Těhotenství není nemoc, takže podle něj můžu makat na baráku stejně jako on, nosit mu bedny s nářadím, podávat tvárnice apod. Jsem z toho už vážně zoufalá :( Včera prohlásil, že u porodu být nechce :( u prvního byl, neřikám, byl komplikovaný, viděl asi co vidět nechtěl do detailu, ale nechápe, že já u toho byla taky a jeho podpora mi pomáhala, četl mi myšlenky... teď po top prvním hnusném porodu mám být sama? Já ho strašně miluju, moc pro mě znamená, pořád mu to říkám. On mi to neřiká, ale to snad neznamená že to tak není. Jeho rodiče o druhé mimi asi moc zájem mít taky nebudou. Pohádala jsem se s tchýní a samozřejmě jsem ta nejhorší. Ještě pár měsíců zpět mě u nich manžel bránil, teď už jim i přes mé zákazy řiká pohlaví dítěte, jméno, jak se mi daří, atd. Bydlí v našem domě ve vedlejším vchodě, o to je to pro mě těžší, jsou o 40let starší než já. Moje rodiče se na každé návštěvě ptají kdy mam vlastně termín a víc je nezajímá. nezapamatují si ani jeden blbej datum, důležité pro ně je, že jim pujčím malého.Bojím se co bude po porodu, bude mít k holčičce manžel nějaký vztah? Nezhorší se jeho chování? Když si o všem chci promluvit, tak prý všechno vidím moc černě. Víc mi neřekne. Já se bojím, nechci zůstat s dětma sama, ale zase nemůžu za každou cenu být s otcem svých dětí, neumím se tvářit že se nic neděje, trápila bych se a děti by to poznali... co se to s ním děje????