ahoj, tak přeci jen je manžel už zběhlý díky prvnímu těhu.. ten můj mě také opečovával při prvním, poslouchal bříško a zajímal se..u druhého už to tak nebylo, myslím, že to je vážně tím, že už si to jednou zažil. ale když se pak malý narodil, tak o něj má velký zájem, chová ho, pusinkuje, přebaluje.. :)
jinak si myslím, že není moc vhodné zakazovat manželovi, aby informoval své vlastní rodiče o tom, jak je na tom mimi v bříšku, jen proto, že si s nimi nerozumíš..vem si, že tvůj syn jednou bude mít manželku, se kterou byste si nerozuměly a celé její těhu bys nevěděla vůbec nic.. :O
no, to nošení tvárnic je na pováženou, to by ses určitě neměla přepínat, ale tohle by měl snad vědět sám.. :?
myslím, že je člověk v těhu také víc citlivý a vnímá věci emotivněji, než normálně. věřím, že se vše u vás srovná, až se mimísek narodí a manžel vás pak bude nosit na rukou všechny tři :€s€:

možná je to proto že se bojí, aby to zas nebylo u porodu tak komplikované.Má prostě jen strach, který v sobě dusí. Ale určitě až se mimčo narodí tak se to zase vrátí do starých kolejí a bude v pohodě. Přítel chtěl být u porodu, když budu chtít já, nakonec jsme se dohodli že tam bude. Dopadlo to tak že jsem mu z porodnice psala že nechci aby tam byl a aby přišel až bude povšem. Přišel teda po porodu na sál, a myslím že když to tam viděl byl rád že u toho nebyl. Pořád si dělá srandu že si ještě pořídíme miminko, a já mu říkám jo to se ti říká když jsi u toho nebyl. Malá měla 4,5 kg.
Mám ještě dva syny (13,16),a jejich otec u porodu taky nebyl.myslím že to zas není tak moc ke koukání.I když některé maminky si chválí tu podporu a pomoc.

ahojky ,my včil s přítelem čekáme první a krom poslouchání srdíčka s přítelem jsem od něj nezažila nějakou pěknou emoci kterou by vyloudil.chápu ,že dokud nebylo bříško nebo pořádná fotečka bylo to pro něj dost abstraktní,ale ted jsme 18tt a jako by nic. chápu ,že má strach po tom minulém porodu, můj se mnou stoprocentně nepůjde..myslím,že až se malá narodí a on ji bude mít v náručí roztaje jako u prvního :)

věřím a chápu, že teď tě to hrozně žere, ale rozhodující okamžik přijde po porodu (ať už tě do něj čeká cokoliv) - až manžel uvidí svou dcerku a jestli (v což doufám) se v něm všechno zlomí...pak se rozhoduj, co dál...do tý doby to buď přežij anebo bojuj aspoň o pár nových pravidel - nějakou tu pomoc, podporu, doprovody a trochu komunikace...
držím pěsti, aby ses nemusela moc trápit....teda spíš vůbec :-)

Hlavní rozdíl mezi ženskýma a chlapama je, že když chlap má starosti a přijde domů z práce, chce si v klidu sednout a třeba přečíst noviny, nechce o tom mluvit. Ženská má potřebu se vypovídat. Rozhodně si nemyslím, že by ten tvůj měl někoho jiného, jak tu některé maminky psaly. Prostě je toho na něj moc, má starosti ohledně baráku apod. Řeší jiné věci než ty. Můj manžel teď u druhého těhotenství, když vidí, že je mi hůř než u prvního taky sex nechce. Prý do toho nebudeme šťourat, aby se něco nepokazilo :) někteří chlapi mají prostě i takové obavy. Taky mi nějak nehladí břicho, prostě na to není. Na kontroly se mnou nechodí, je totiž v práci. Byl jen na velkých ultrazvucích na genetice.
Navíc pokud máš problémy s jeho rodiči, tak je pod tlakem i kvůli tomuto. Jsou to jeho rodiče a vždycky budou a celá ta situace ho asi pěkně drtí, když mu zakazuješ něco jim říkat a oni se vyptávají. Nechce se dotknout ani tebe ani jich. Tobě by se asi taky nelíbilo, kdyby ti zakazoval něco říkat svým rodičům, i kdyby se s nima pohádal.
Zkus se nad to povznést, teď na konci těhu máš prostě jiné starosti a myšlenky než chlap, kterej řeší jen tu finanční a materiálovou stránku věci a ne porod a hlazení bříška.... Určitě se to po narození mimča změní k lepšímu.
Jsem taky ve 37 tt a někdy mi z těch hormonů už hrabe, ale co už :) Musíme si uvědomit, že žijeme s chlapem a ne s kamarádkou. Chlapi jsou prostě jiný živočišný druh, který přemýšlí jinak.