Ještě jsem ti chtěla napsat.V březnu jsem si pořídila 5 dětátko ,které bylo plánované.Bohužel moje máma ze sestrou to nevstřebali a přestali se se mnou stíkat.A to je mi 39 let ;) .Ale proč to píši.Lhala bych že to nebolelo.Nedokázala jsem pochopit PROČ? a ani nepochopím.UŽ JSEM SI ZVYKLA,KDYŽ JDEM NAPROTI SOBĚ JAK CIZÍ LIDI ANI POZDRAV NENI.Ale jsem nesmírně štastná máma,která se raduje z každého úsměvu své dcerušky.Děti a manžel jí milujou :h: .Je to naše sluníčko co nám prosvítí každičký den.NELITUJI NAŠEHO ROZHODNUTÍ ANI DEN,I KDYŽ SI UVĚDOMUJI ŽE JSEM S TÍM ZTRATILA MÁMU A SESTRU!!!Ale byla to naše volba a já za ní moc děkuji BÝT JEŠTĚ JEDNOU MÁMOU :h: Tobě držím moc pěstičky. Důležitý je že máš vedle sebe člověka který tě miluje :h: a bude při tobě stát :€s€: piškotek

to víš,že tě nikdo nemůže nutit!!Sice nejsi zletilá,ale potrat proti tvé vůli ti nikdo neudělá a rodiče s tím nezmůžou nic :) Takže hlavu vzhůru a přeju,aby vám vše vyšlo :) Pa pa

to je super, že ti všechno tak nahrává škola, bydlení, finance, super přítel, na otce nedej a když to tak cítíte rozhodně se nedejte o mimi připravit, je to tvé rozhodnutí a tvůj život, určitě to nebude všechno jednoduché, ale s pomocí přitele to zvládnete. ty rozhoduješ o svém miminku

Když jsem byla na střední, řešila jsem obdobnou situaci. Dopadlo to tak, že jsem si vybojovala své, ocitla jsem se na ulici,pak jsme chvíli s přítelem (teď už bývalým) přebývali po jeho příbuzných v dost drsných podmínách. Moje těhotenství skončilo ve 20tt díky příteli, který mě v podnapilém stavu zmlátil tak, že se mi vyvolal předčasný porod - nebo pozdní potrat, každý to nazývá jinak. Čekala jsem tehdy dvojčata (2 holky), obě umřely. Dlouho jsem pak měa narušenou psychiku a problémy s otěhotněním, s nynějším manželem se nám zadařilo až po dost dlouhé době a několika samovolných potratech. Teď už máme skoro půlročního klučinu. Jsem moc ráda, že ho mám, ale není dne, kdy bych se v duchu netrápila kvůli svým holčičkám. Moji rodiče si to také do teď neodpustili, kdyby mě nenutili na přerušení, kdyby mě nevyhodili z domu, kdyby ............ Zkrátka vše mohlo být jinak. Tehdy udělali i oni dost velkou chybu a litují toho, ale teď už je pozdě bycha honit.
Rozhodně se nenechej do ničeho nutit, je to tvůj život, tvé rozhodnutí, tvé tělo a hlavně tvoje dítě. Musíš si být jistá tím, co chceš, žádná rozhodnutí se nedají vzít zpět. Dobře si vše promysli, abys jednou nelitovala. Znám také dívku, kterou dohnal na přerušení její přítel, teď je tomu už pět let, ti dva se před dvěma lety vzali a teď by už rodinu chtěli, ale nejde jim to. Osud si holt s námi někdy zvláštně zahrává .....
Tobě ale moc držím palečky, aby ses rozhodla co nejlépe. S rodiči si o tom zkus v klidu promluvit, hádky nic nezpraví. Víš, oni tě mají rádi a asi se bojí, aby sisi náhodou nezkazila život, nebo si nejsou jistí, jak bys danou situaci zvládla (třeba i po fyzické stránce, apod.) - je normální, že se o tebe rodiče bojí a snaží se tě jakoby chránit, víš? :-) Musíš jim jen dát jasně a stručně najevo, co chceš TY. Určitě dej vědět, jak jsi dopadla.