podobnou zkušenost.Dlouho jsem v našem vztahu s manželem už nic necítila.Poslední roky jsem nesnesla když se mě dotýkal nebo se chtěl milovat.Pak se objevil jeden do kterého jsem se na první pohled zamilovala.A zjistila jsem že on cítí ke mě to samé.Zamilovala jsem se jako nikdy před tím a za nějaký čas jsme spolu začly žít.Něco jsem stratila,ale něco jsem zase získala.Je pravda že to vzrušení a vzájemná přitažlivost časem vyprchá.Nám se to teda zatím nestalo.Je těžké ti radit.Můžeš odejít od manžela a můžeš být s tím novým mužem neskutečně šťastná.Ale co když nebude takový jaký si teď myslíš že je.Můžeš cítit lásku a vzrušení ale co se týká ostatních věcí jako je zodpovědnost,obětavost,starostlivost o rodinu.Co když ten nový muž takový není?Pak třeba můžeš litovat toho že jsi ho vyměnila za svého manžela který mimo toho že tě nepřitahoval,byl jinak dobrý manžel a otec vaší dcerky.Na druhou stranu vztah bez lásky nemá cenu.Musíš se sama rozhodnout jak to cítíš a co uděláš.Každý má právo na to být šťastný.Přeji ti dobrou volbu :a:

tak můj názor je takový,že bych do toho nešla :) Možná proto,že mám spokojenou rodinu,manžela miluju a nedokážu si představit,že bych to co mám měla ztratit,možná proto,že jsem toho názoru,že rodina se nerozbíjí jen proto,že mě partner omrzel... Můj názor je takový,že omrzí časem každý,vždy bude nějaká krize,vždy se najde něco,co mi bude vadit.U vás záleží na tom,jak hluboké jsou ty problémy.Každopádně z toho co píšeš usuzuju,že problém je v tobě a ne v manželovi,který to nejspíš ani netuší... A to by vadilo mě,rozbíjet něco v čem jsem relativně spokojená a když jsem nespokojená,tak se to dá nějakým způsobem třeba řešit.To,že jsi šla do manželství z rozumu je tvoje věc,nemůže za to ani manžel,ani dcera,která tím samozřejmě bude trpět nejvíc.Takže já být tebou si to hooodně rozmyslím.Každopádně podrobnosti víš jen ty,takže těžko soudit...