No ale to je právě to... napsala jsi toho málo, takže jsem reagovala jen všeobecně, nevěděla jsem, jak malé máš dítě a tak... a proto říkám, že nejlíp se to probere někde u kafe osobně, přece jen rozhovor je takový interaktivnější, rychleji se vše objasní a uvede na správnou míru... ale chce to prostě chápat, že my ženy jsme úplně jiné, emocionálnější, máme potřebu o všem hloubat, přemýšlet, někdy až moc a zbytečně, chlapi jsou takoví méně zainteresovaní, zemitější, jim stačí oznámit fakta a dost, nač dál mluvit, tím myslím třeba ty smsky o tom, co malá, co jste zažily a tak... a nepotřebují odpovídat, ale berou, že jsi napsala a tečka... a my ženy čekáme odezvu a nejlépe hned, a ještě lépe předtím...
A druhá věc je, že i narozením dítěte se hodně změní, hlavně pro ženu, musí se znovu učit zvládat emoce (hlavně po porodu a v šestinedělí a taky i později, ne jen těch prvních šest týdnů), přece jen se hodně změnilo, de facto celý svět, celý přístup k životu, u prvního dítěte je ten rozdíl nejmarkantnější, já se taky při prvním v podstatě pořád nějak nervovala (a jak jsem později zjistila, tak mnohokrát zbytečně), potřebovala jsem nějaká ujištění - hlavně to souviselo s tím, že jsem si nebyla jistá, ani sebou, ani tím, že vše dělám správně a jestli jsem neměla něco udělat lépe...
Ale dítě už tu je, takže důležité je přežít to co nejlépe, neboj, určitě bude líp... a rozhodně jsem nemyslela, že jsi trubka...