no já se těším stejně jako u Ondry až nastane ten den, kdy si dáme malou do vajíčka a pojedeme z porodnice domů a bude to za náma :-) jinak musím teda říct, že já se spíš těším, až bude léto, malá bude větší a všechno už bude jiné a taky na první Vánoce,kdy budem všichni čtyři spolu... na to miminkovské období se přiznám fakt moc netěším, už se synem to bylo dost náročný, takže já růžové brýle nemám a spíš si říkám - musíme to nějak překonat... ale třeba se pletu a malá bude v pohodě

Ahoj Kačí, tak to co jsi popsala, tak to vidím tak nějak podobně, prostě takové ty věci spojené s miminkem co zahřejí na srdíčku :h: ale pak se těším až dám malou do vajíčka a pojedeme domů, moc bych si přála, aby tu ten den už byl, sice tím asi začne pěknej kolotoč a já si myslím, že Laurinka mi to neulehčí, protože do teď je zvyklá být středem pozornosti a že si "pískne" a máma udělá, ale stejně už chci být s nima doma a nějak se s tím popereme :) a pak se těším až budu moct normálně popoběhnout, normálně si obout boty, prostě až budu zase normálně funkční :)

to chápu, já si myslím že na každou z nás to občas padne. Já si to tak pořád nemůžu uvědomit, že fakt už za necelý týden budu bez bříška a malá bude u mě :h: Jenom ve mě pořád hlodá takové to "co když se něco stane", bojím se o malou, protože upřímně řečeno to asi pro ni bude hrozný šok. A pak taky ta operace, ta rizika, prostě ať už je úterý alespoň dopoledne a já už ležím alespoň na té jipce a malá v pořádku na šestinedělí :k: A neboj se, jednou to bylo bez komplikací, takže tentokrát to zvládneš ještě lépe a já věřím, že to nebude zase tak dlouho trvat :h: