u nás je to to samé začalo to kolem půl roku syn má už 16měsíců a je to čím dál horší když ho hlídá mamka je tak upnutý jen na ni.a to jen díky tomu že jsou s mojí mamkou skoro každý den je na tebe upnutý a neřeš nějakého psychiatra a ty další kecy

Ahoj, tak já bych neposlouchala nějaké kecy o tom, že je to tvůj obraz a máš jít k psychiatrovi a bla bla. Taky nejsem extra společenský člověk, já se neumím moc přetvařovat, takže když mi to někde nesedí, tak tam prostě nejdu. Když byl syn malý, tak jsem neznala vůbec nikoho s mimčem, navíc máme pejska, takže jsem s ním trávila většinu času v kočárku někde za městem v lese. Jediný co, tak je fakt, že jsme byli pečení vaření u našich a ke tchýni se chodilo taky často, protože oni malýho zbožňují. A to mu bohatě stačilo k tomu, že se cizích lidí nikdy nebál. Nebo nebál...ne tak extrémně jako tvůj syn. Nechal se pochovat od širší rodiny, ale od vyloženě cizích už moc ne. Před jeho rokem jsem se tu seznámila s pár super holkama a od té doby ho beru minimálně jednou týdně mezi lidi a hlavně mezi děti. Je fakt, že ze začátku to nebylo nic moc. Visel mi na noze, hrát si za boha nešel, většinou mi to profňukal někde v náručí. Ale zvykal si, pomalu se lepšil a ve dvou letech je dobrej. Neříkám, že občas nemá s někým problém, ale zvládá to jakž takž a s rodinou vůbec, nechávám ho od roka o vikendech na celý den na střídačku u našich a tchánovců a je tam hrozně nadšený. Chce to trénink!!

My teda z úlu nejsme, jsme z červíků, ale docela mě to zaujalo, tak bych ráda taky zjistila co na to ostatní maminky. A projevovalo se to u něj už dřív? Já se teda snažím aby Šimonek byl mezi lidmi, ale teď se mi to možná vymstí, protože stále nejsme očkovaní, protože nemáme zahojené tbc. Dr. mi řekla, že by neměl nikam moc chodit, žádné obchoďáky, žádné malé děti...
A v tvém okolí žádné miminko není? Třeba nějaká sousedka?