Je tu nějaká mamina, co se rozhodla prostě nekojit? Z jakéhokoliv důvodu
Pište názory a hlavně neodsuzujte předem.
Moje zkušenost : holka se narodila a nechtěla se přisát. Pak dostala žloutenku a byla nadměrně spavá, hubla se a musela jsem ji na jídlo budit - dokrmovat stříkačkou v porodnici (svým mat. odstříkaným mlékem).
Doma jsem zahodila stríkačku, záda už jsem necejtila, vytáhla flašku, odstříkala mlíko a malá se na popátý chytla. Na úplně obyčejnou gumovou savičku - ty pitomý latexový anatomicky tvarovaný novinky vůbec neutáhla.
Vydržela jsem 2 měsíce, pak jsem začla kojit normálně, holka se začla přisávat k prsu a dobrý. Asi měsíc v pohodě.
Jednou jsem se vzbudila a mlíko jsem neměla. Vůbec.
Koupili jsme Nutrilon a dokrmovali. Já se snažila rozkojit - marně.
Od té doby byla na Nutrilonu.
Jednu výhodu to mělo: věděla jsem přesně, kolik vypije. Večer dostala po koupání, pak před půlnocí, v pět a v osm. Mezi touto dobou jsme mohli slastně obě spinkat.
Nyní čekám druhé mimi a kojení - nekojení mě nijak netrápí. Pujde-li to - fajn, nepůjde-li - taky fajn.
Ale nehodlám vstávat v noci každou hoďku kvůli kojení a nevychrápat se, když ráno musím fungovat jak s miminem, tak s druhým starším dítětem - můj názor.
Tak pište mamky !!!

Ahoj,
tak tohle je můj první porod:
Po předchozí kontrole u své gyn. jsem byla poslána do porodnice s vysokým krevním tlakem. Bylo těsně před Vánocemi.
Po kontrolním UZ mi lékař jemně sdělil, že se "miminku v bříšku zas tak moc nedaří, ale není to tak hrozné, že mě budou sledovat a uvidíme".
Uložili mě na předporodní pokoj s jinou maminou, co přenášela. Druhý den po zopakování UZ ortel stejný - mimi půjde ven vyvolávačkou. Zkusili mi nějaký test kapačkou - nic. Druhý den mi loupli tabletku na vyvolání a natočili monitor, to bylo 9.hodin. Pořád za mnou běhala PA, jestli jako něco cítím? Já nic. Pak akorát zdánlivě jako kdyby mě začínala menstruace - takové slabé bolesti břicha. PA mě poslala na vyšetření. To bylo první bolestivé vyšetření, jaké jsem kdy prožila - ale mladá lékařka byla velmi milá. Začla jsem trochu krvácet. Pak jsem si měla sbalit věci a odvedly mě na porodní sál. Vůbec mi nedocházelo, že RODÍM !!! Připadalo mi, že mám před sebou určitě nejmíň 20 hodin stoupající bolesti. Najednou přišla PA a podala mi YAL (čekala jsem to horší) a řekla mi, ať si dojdu v klidu na WC alespoň 2x.
Po sprše za mnou zas přišla, jak mi je a ať si už zavolám tatínka, jestli ho prý chci. Bolesti stále nic moc, spíš jemné v podbřišku.
Přijel manžel a když se převlékal, zrovna mi píchali vodu - měl to chudák přímo před sebou, prý ho to vyděsilo, ale ustál to.
Pak jsem už začala cítit bolesti víc, ale stále to nebylo nic hrozného. Hopsala jsem na baloně s nohama od sebe (mi poradila PA) a vesele si povídala s manželem. Občas přišla nějaká PA s monitorem, ale jen mi to přiložila na břicho, chvíli počkala, sundala a zas utekla. Všechny PA ale byly milé, mladé, usměvavé a pořád mi něco radili.
Pak za mnou (po dalším vyšetření) dorazil anesteziolog, že mi jde píchnout epidurál. Není to nic hrozného, píchnutí stejné jako když berou krev. Kontrakci jsem ustála bez hnutí, ale musela jsem se podržet stojanu s kapačkou (přitom mě hladila po vlasech lítostivě PA). S úsměvem mi sdělil, že úplně bezboletné to asi nebude, ale rád pomohl.
Hodinu jsem necítila bolest žádnou, nohy mi zdřevěněly, jen mírné kontrakce, které mi manžel stopoval na telefonu.
Po hodině a čtvrt přestával epidurál působit a přišel za mnou lékař. Vyšetřil mě a řekl, že mě teď chvilku potrápí bolestmi, že mi nemůže podat hned další dávku epidurálu, ale že uvidíme. Pak za mnou běhala PA, jestli náhodou necítím tlak na konečník - zatím jsem necítila, jen kontrakce byly najednou delší a častější, ale stále jsem čekala, kdyže začnou ty hrůzostrašné bolesti z vyprávění......
Najednou to přišlo - začlo to tlačit a stupňovalo se to. Poslala jsem manžela pro PA a do 5min byly u mě 2 PA, lékař i lékařka.
Tohle vyšetření bylo dlouhé - lékař čekal na kontrakci, já se kroutila, jak to tlačilo - ale nebyla to bolest. Pak PA vesele zavelela : "mamko, jdeme rodit!" a vedly mě na porodní lůžko - to už jsem se držela za břicho, aby mi snad to mimi nevypadlo.
Připoutali mi nohy, obestoupili mě ze všech stran, jedna PA mi podpírala hlavu a radila zavřít oči, druhá stála u kapačky a usmívala se na mě. Lékař mi vedl ruku k madlům, kde se mám prý chytnout, že je to lepší, vysvětloval mi, proč nemám křičet, aby mě to zbytečně nevysilovalo a přitom mi stále držel ruku na zapíchnuté kanyle, protože se mi zarývala do zápěstí. Lékařka stála mezi mýma nohama a čekala na další a další kontrakce. Kde byl manžel, to nevím, ale prý tam byl.
Nekřičela jsem, nebolelo to. Mezi kontrakcema jsem necítila nic, ani bolest, jen možná strach z neznámého.....
Pak mi lékař sdělil, že mi trochu pomůže a já s úlevou přikývla. Rukama mi zatlačil při kontrakci na břicho (vůbec to nebolelo) a já za chvíli viděla něco černého mezi nohama - že by hlavička? Že by mě už i nastřihli?
Pak mě vyzvala lékařka k dalšímu tlačení a vyndala ze mě holčičku. Kleslo mi břicho a já dostala strach, že holka nebrečí. Otočila se na mě PA s úsměvem "mamko, máte krásnou holčičku!" a už ji nesli na vyhřívaný pultík - teprve teď jsem viděla taťku, jak běhá a malou fotí.
"3,20 kg a 48cm" změřila dětská setra. Taťka ji dostal do ruky a pak i já do náruče.
Začli mě šít a já najednou pocítila ty pravé bolesti. To byl teprv porod - šití.
Přes půl hodiny jsem cítila každé píchnutí, utažení, no fuj. Prý mě to ale umrtvili.
Jak jsem si oddechla, když jsem dostala poporodní kalhotky vycpané vložkami a ulehla jsem na postel na 2hodinovou pohodu, vedle spala malá a u mě seděl manžel. Byla jsem mimo, ale telefonovala jsem známým o 106.
Tenhle porod trval pouhých 7,5 hodin - na prvorodičku super.
Teď čekám na svůj 2.porod a doufám, že bude taky takový.

Přeji všem maminkám také tak úžasný, rychlý a víceméně bezbolestný porod a nečtěte jen ty hrůzostrašné porody.
Ahoj R.