primrose

13.03.2013

Zdravím všechny,
chtěla bych se zeptat, kdo jste měli ještě takhle ke konci těhotenství miminko v poloze KP, otočilo se Vám ještě a případně kdy? Malá je koncem pánevním vlastně od 27. týdne a ne a ne se otočit. Dr. mi říkal, že prý to sama nijak neovlivním. Případně, komu zůstalo miminko KP až do porodu, rodily jste přirozeně, nebo císařem? Mám trochu z přirozeného porodu KP obavy, hlavně kvůli miminku...riziko zlomení klíční kosti, atd. Jen dodávám, že je to moje druhé dítko, první jsem rodila před 3 lety přirozeně hlavičkou. Děkuji všem za sdílení zkušeností! :a:

Kliknutím vložíte smajlíky:

já měla druhé dítě prdelkou dolů cca od 34. týdne-už se nepřetočil.Musela jsem na císaře,protože jsem už po císaři byla,takže o přirozeném nemohla být vůbec řeč.Jinak mám kamarádku co rodila KP přirozeně (byl to také druhý porod) a byla moc spokojená-ale záleží na velikosti mimča.

Ahoj :a:

mně se malej otočil až na konci 36. týdne a bylo to první těhotenství, doktorka tomu ani nechtěla věřit. Myslím, že vzhledem k tomu, že je to tvé druhé, tak jsou šance o to větší ;) Nic jsem pro to nedělala a k mému úžasu jsem o tom ani nevěděla (a to jsem měla malý břicho, v porodnici se mi smáli, co tam pohledávám :s: ).

Takže mysli na to, že to ještě přijde :€s€:

Hodně štěstí :dance:

Tak já také rodila synka KP.Byla jsem prvorodička, tak nemohu soudit, zda by to bylo horší než rodit normálně.
Každopádně mi to nepřišlo nijak strašný! Za celých 12hod. bylo pro mě nejbolestivější tlačení a to trvalo pár vteřin.
Malej byl v naprostém pořádku a já jsem měla dost šití spodku, ale to mají i při normálním porodu.

Mě se neotočila a rodila jsem KP přirozeně, nic hrozného mi to nepřišlo, ba naopak,mám tři děti a toto byl nejméně bolestivý porod, od prasknutí vody do chvilky, kdy vykoukla na svět, to trvalo 4,5 hodiny a mohlo to být myslím i dřív, kdyby mě sestry nepřesvědčovaly, že ještě není čas na tlačení, jelikož to byl první porod, tak jsem je poslechla, dneska už bych si tlačila podle potřeby :-. Proč se neotočila nevím.

06.01.2013

Dobrý den všem,
chci se zeptat, kdo jste měla či máte v těhotenství zkrácený čípek, od kolika mm vás dr. poslal/a ležet? Vím, že se to určitě liší případ od případu a nedá se to zobecňovat, jen by mě to tak pro srovnání zajímalo, protože mi připadá, že k tomu každý lékař přistupuje jinak. Já jsem teď 25tt, čípek mám 35mm a mám mít klidový režim a polehávat. U prvního syna, když jsem měla čípek 28mm už jsem musela ležet celý den s podloženou pánví (zhruba v 7.-8.měsíci) Děkuji předem za vaše příspěvky :a:

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by luciekres

Já teda nevím, jak se to značí v průkazce, mně to dr. vždycky přímo řekne. Připadá mi, že můj dr. všeobecně dost straší, nebo spíš je opatrnej. Kdybys měla čípek 0, tak by ti něco určitě řekli, to asi byl nějaký jiný údaj, kdyžtak se příště rovnou zeptej, kolik ho máš.

17.12.2012

Ahoj holky, chci se zeptat na nějakou inspiraci co koupit manželovi k Vánocům. Pořád jsem to odsouvala, kupovala všem ostatním a teď už na mě začíná doléhat panika, že nic nemám a ani nevím co...a to bylo pro něj vždy tak snadné nakupovat. Vánoce řešíme nízkorozpočtově, takže nejdu přes tisícovku a chtěla bych víc než jeden dárek, napadá vás něco? Něco kromě oblečení...Díky :a:

Kliknutím vložíte smajlíky:

a má nějaké koníčky? Já kupovala třeba digitální ladičku ke kytaře, náhradní struny, prázdná DVD na nahrávání, flash disk s větší pamětí než ta minulá, společenskou hru, knížky, vrtulník na dálkové ovládání, nějaké vychytávky ke kolu apod. (to jsou vyjmenované dárky za několik let zpátky :s: )

:a: koukám,že letos docela "frčí" spoďáry se Simpsnama - já je manželovi koupila taky :-D a k tomu ještě tričko s Homerem,novou mikinu na zip a hru na počítač :-)

In reply to by klikaz

hej to mi holky neříkejte že se všichni chlapi dívaj na simpsny :s: já nechápu jak na to ten můj může furt koukat a ještě k tomu naučil aj dceru a tak koukaj spolu :-/ trenky sem mu taky chtěla kupit se simpsnama ale nesehnala jsem.tak příště :-)

18.08.2012

Dobrý den všem,
nevím, zda tady už toto téma bylo někdy v minulosti diskutováno, každopádně by mě zajímalo, jaký máte názor na domácí porody. Rodily jste některá doma? Znáte někoho, kdo rodil doma? Zkušenosti pozitivní, negativní? V podstatě je mi koncept porodu v soukromí domova za pomocí porodní asistentky sympatický, téma je to teď velmi diskutované i v médiích a myslím si, že v tomto ČR za zbytkem Evropy trošku zaostává. Osobně mi docela vadí, že nemám možnost volby. Nechci, aby mi v porodnici zase po porodu odnesli dítě na několik hodin neznámo kam, nechci být nucena rodit v leže na zádech, nechci píchat nějaký oblbováky a nechci už znova zažít, aby mi sestřička na chodbě mačkala bradavky, jestli už mi teče mlezivo. A na druhou stranu, ačkoliv je hezká představa rodit s zátiší domova, převládne nakonec strach "co kdyby se něco stalo"? Budu ráda za Vaše názory.

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

nepletu jablka s hruškama...nelíbí se mi pojetí, že podle dnešních měřítek by tehdy měla bez dnešní medikace a pomoci při porodech většina dětí zemřít.

vlastně obecně se mi nelíbí srovnávání jaký to bylo dřív a jaký je to dneska...protože jak jsem psala nahoře, to srovnání podle mě možný není....můžeme básnit nad tím, jak to příroda zařídila, aby ženy přirozeně rodily...ale do dnešního světa to asi už nasadit nemůžeme...tohle je prostě vývoj společnosti

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Na druhou stranu - kolik se dneska "uměle" donosí dětí, které by dřív prostě do konce těhotenství nevydržely...
Já ani nějak nechci diskutovat o domácích porodech, sama na to nemám úplně vyhraněný názor. Ale trochu mi to připomíná - proč je dnes tolik postižených dětí? Protože medicína je o hodně dál a umožňuje jim přežít ;)

Teda holky, tady se to tedy rozhonilo :) ono na všem je něco, nečetla jsem do detailů vše, ale co třeba rozhodnutí dítěte, jak co bude probíhat? Já moji malou bublinku od začátku brala jako partnera, rovnocenného a spojeného se mnou a brala jsem i jako její rozhodnutí neotočit se, tím mi znemožnila jakékoliv jiné alternativy než císaře, navíc já pak moje "vymyšlenosti" s komplikacema, se kterými se zase musela poprat ona. A bylo to sakra těžký se vyrovnat třeba s tím, že kvůli infekci, kterou jsem měla v mlíce, ji nemůžu kojit, ten pocit, že to, co má být pro miminko to nejlepší jí nedokážu dát, ale když jsem pak viděla, jak se má k světu a jaký je to úžasný pohodový človíček, tak je úplně jedno jestli přišla na svět v porodnici, doma, na poli..prostě tu chtěla být a je to její rozhodnutí, a víc než o způsobu toho příchodu na svět je to o lásce, kterou si vzájemně dokážeme dát a jsme o to větší spojenkyně, právě proto, že to nebylo vůbec snadný ;)

In reply to by vendul6

Tak to vidím taky.

:one:

Nejdůležitější je pro dítě matka v pohodě. Nejen v těhotenství, porodu, ale hlavně během jeho dětství a dospívání. Podle všech těch řečí o důležitosti nepřetržitého kontaktu matky a dítěte po porodu by se všechny matky, které měly děti v inkubátoru či nějak nemocné a neměly možnost s nimi trávit každý okamžik měly hodit lano přes nejbližší trám a oběsit se, stejně jako maminy, kterým se prostě nepodaří kojení. Všechny ty kecy o přirozenosti jsou akorát stresující záležitostí, když věci nejdou tak, jak mají.

První porod mi taky nevyšel- císař, kojit se mi povedlo jen tři měsíce. A nikdy nezapomenu na ten pocit zoufalství- říkala jsem si, že vlastně ani nejsem ženská, když neumím ani porodit, ani nakojit...

Brzo mi , díky bohu, došlo, že mateřství je o něčem úúúúplně jiném než o rození při zavěšení na laně za vůně broskvových svíček a zvuku zpěvu velryb.

Ženy jako Ty nebo já jsme vděčné za tu možnost, že máme živé a zdravé děti, které bychom při pokusu o přirozený porod neměly.

Naslouchám svým dětem, všechny se mnou spí v obrovitánské posteli, kam se za půl roku vejde i mimino. Dítě nikdy nenecháváme brečet, i kdyby to znamenalo nosit jej hodiny a hodiny v náručí. Kojím třeba třikrát do hodiny, nebo osmkrát na noc, když dítě chce.

Ale myslím, že žádné dítě nechce zemřít. A když žena jeho smrt riskuje domácícm porodem, prostě mi to nepřijde košer... :00: :a:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Taky jsem byla vděčná že jsme živé a složila jsem se, až když jsem přišla domů, přesně, miminko nebylo ani v bříšku, ani se mnou, měla jsem dost starostí sama se sebou a šupajdit do další nemocnice, abych mohla být s ní. Byl to hrozný maraton, jen podávat všem info, jak na tom jsme mě vyčerpávalo, ale vše jsme to i s tatínkem zvládli a Mišinka jako by to oplácela. Taky si neumím představit prožít to znova, ale v tu chvíli jsem to tak brala a věřím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky